Vážení návštěvníci, Hlavní budova Muzea města Prahy je uzavřena z důvodu probíhající rekonstrukce. Navštivte naše další objekty.

Architektura

Interiér
Exteriér
Zahrada
Poloha vily

Interiér domu

Loos pracoval tvůrčím způsobem s řadou kompozičních schémat a principů, která pro svou tvorbu považoval za zásadní a která prověřila architektonická praxe. Navzdory novodobým složitým interpretacím Loosových idejí bydlení je jeho postup tvorby velice jednoduchý. Loos se vždy snažil vytvořit takové bydlení, ve kterém by se člověk cítil pohodlně a spokojen. Mezi příznačné charakteristiky Loosovy interiérové tvorby patří symetrie, používání ušlechtilých materiálů a odstupňování výšek jednotlivých místností.

 

Raumplan

Loosova originální koncepce interiéru, tzv. Raumplan (prostorový plán), představovala „nové prostorové řešení obývacích místností, a to nikoliv v ploše (...) podle pater". Je založena na dramatickém odstupňování výšek jednotlivých místností podle jejich funkce i symbolického významu, komponovaných kolem ústředního schodiště. Umožňuje jak vzájemné pohledové propojení místností a hru s prostorovými iluzemi, tak i maximální využití vnitřního prostoru domu. Místnosti umístěné v různých horizontálních úrovních jsou navzájem propojeny několika stupínky schodů.

 

Exteriér

Základním tvarem vily je kvádr. Dvě fasády – vstupní a boční, přiléhající k veřejnému schodišti – překvapují strohostí velkých ploch hladkých stěn s poměrně malými okny. Obě fasády mají u paty vloženou mělkou niku se vstupem – na jedné straně je umístěn vstup do vily, na druhé do garáže. Niky jsou situovány pod úrovní komunikace, proto se velmi málo pohledově uplatňují. Další dvě fasády mají hladké stěny velkoryse členěné kubusy. Na straně bližší Střešovické ulici kryjí plné poprsnice terasu u obytného pokoje a balkon v patře. Druhou fasádu člení arkýř a zajímavý prvek lichého okna, které korunuje stavbu na úrovni střešní terasy.

Strohý charakter fasád je pro stavby Adolfa Loose typický. Stavitel Kriegerbeck nám zachoval Loosův výklad týkající se pojetí fasády: „Já si s fasádou nikdy nehraji, tam nebydlím. Vezměte si židli, sedněte si v dešti doprostřed ulice a dívejte se na fasádu. Když dělám fasádu v ulici, udělám pěkný přízemek, případně první patro obložím mramorem. Nad prvním patrem to nechám holé, tam už nevidím..."

Toto své krédo zhmotnil Loos poprvé roku 1911 při stavbě vídeňského obchodního domu firmy Goldmann a Salatsch, jehož fasáda je v parteru obložena mramorem a nad prvním patrem holá. Stejně tak i vila Dr. Mülera dokládá Loosovo přesvědčení, že dům má být postaven nikoliv pro kolemjdoucí, ale pro jeho obyvatele.


Zahrada

Zahrada vily byla projektována současně se stavbou vily. Jejími autory jsou tři vynikající zahradní architekti: Camillo Schneider (1876–1950), spoluautor zámeckého parku v Průhonicích a zahrady Nosticova paláce v Praze, Karl Förster (1874–1970), zahradní architekt z Postupimi, a Hermann Mattern (1902–1971), člen berlínské akademie. Původní plány zahrady byly nalezeny v pozůstalosti Milady Müllerové, uložené v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Při jejich studiu objevila Dr. Božena Pacáková-Hošťálková analogii mezi postupy užitými při řešení obytného prostoru zahrady a prostoru obytné haly v domě, jež se projevuje zejména opakující se barevností. Dr. Pacáková-Hošťálková konstatuje: „Zelený mramor hlavní haly nahradila venku tmavě zelená tisová stěna. Pestrost kavkazských, perských a afgánských koberců květinový záhon. Fialovou barvu pohovky měly venku květy kosatců a floxů, barvu červeného brokátu dvojsedadla květy pivoněk, růžovou barvu křesla květy aster, šedozelenou barvu druhého křesla dužnaté listy rozchodníků, potah třetího křesla s květinovým motivem na světlém podkladu ztělesňovala pestrost záhonu obecně..."


Poloha vily

Vila Dr. Müllera byla postavena na pozemku mezi ulicemi Střešovickou a Nad Hradním vodojemem. Parcela pětiúhelníkového tvaru má celkovou výměru 1 270 m2 (zastavěno je 555 m2, zahrada zabírá 715 m2) a rozkládá se na severně orientovaném svahu, jenž má převýšení 11 m. Svažitost terénu byla pro založení stavby značnou nevýhodou. Nejvyšší část pozemku, přiléhající k ulici Nad Hradním vodojemem a umožňující vstup do vily, má nadmořskou výšku 308,97 m a leží výrazně výše než Pražský hrad. Mimořádně krásné výhledy přes údolí Vltavy s Trojským zámkem na daleký, volný horizont a zajímavý pohled na Svatovítský chrám však vyvažují nevýhody značně svažité parcely.