Dům U Zlatého prstenu

Počátky dějin domu U Zlatého prstenu souvisí s jeho polohou v těsném sousedství Týnského dvora. Ten sloužil ve středověku jako opevněné útočiště pro cizí kupce, kteří přijeli za obchodem do Prahy. Pod ochranou českých knížat a později králů zde byli kupci ubytováni a zároveň zde bylo uskladněno, proclíváno a prodáváno jejich zboží. V místech, kde stojí v dnešní době dům U Zlatého prstenu, byl původně obranný příkop, který tvořil součást jeho fortifikace. Ve 13. století byl příkop zasypán a na jeho místě vznikla ohradní zeď. Její zbytky s dochovanými střílnami se dodnes nachází v interiéru domu.

Dnešní základní dispoziční podobu získal dům ve druhé polovině 15. století, kdy došlo ke stavebnímu spojení dvou starších objektů. O jejich nejstarší stavební fázi dodnes svědčí dochovaná dvojice raně gotických sklepů, datovaných do druhé třetiny 13. století. Další úpravy obou domů pak probíhaly ještě v průběhu 14. století. První písemná zmínka o domě pochází z roku 1402, v roce 1429 je poprvé zmiňován jako dům U Zlatého prstenu (ad aureum anulum).

Ze staršího období se v interiéru domu zachovaly fragmenty pozdně gotických nástěnných maleb v prvním patře či renesanční malovaný strop z počátku 16. století. Významnou přestavbou prošel dům kolem roku 1609, kdy byl navýšen o jedno podlaží. Z této doby pochází charakteristické pozdně renesanční oválné světlíkové okno nad vstupním portálem, klenby s hřebínky či vřetenové schodiště ve vstupní síni. V pozdější době probíhaly dílčí úpravy interiérů. V 19. století byly klasicistně přestavěny nádvorní pavlače a vnější fasády a tehdy bylo také vyměněno domovní znamení za kopii – reliéf prstenu ze 17. století.

V letech 1990–2016 byl dům spravován Galerií hlavního města Prahy, která dům rekonstruovala pod vedením architekta Vlada Miluniče. Tato rekonstrukce přinesla mimo jiné zrestaurování záklopových stropů a nástěnných maleb.