Vážení návštěvníci, Hlavní budova Muzea města Prahy je uzavřena z důvodu probíhající rekonstrukce. Navštivte naše další objekty.

Architektura

Interiér
Exteriér
Zahrada

Interiér a exteriér

Expozice, kterou její autoři nazvali Příběh jednoho domu a jedné rodiny, doplňuje stavebně stabilizovanou budovu s restaurátorsky ošetřenými interiéry původním volným nábytkem a (s několika málo výjimkami) také autentickými artefakty z pozůstalosti Rothmayerových – volným nábytkem, drobnými uměleckými díly, skleněnými plastikami, přírodninami a řadou dalších, na první pohled běžných předmětů. Pouze tam, kde to vyžaduje návštěvnický provoz, bylo citlivě doplněno několik nábytkových kusů. Při zpracování koncepce expozice bylo také stanoveno, že interiéry a zahrada budou obnoveny, pokud možno tak, jak vypadaly na přelomu 50. a 60. let minulého století. Vila tehdy patřila k jednomu z menších pražských ohnisek neformálního kulturního dění a toto období je také nejlépe fotograficky zdokumentováno. Expozice v suterénu, přízemí a patře je věnována nejen dílu Otty a Boženy Rothmayerových, ale je také připomínkou okruhu jejich tehdejších uměleckých přátel.

Všechny místnosti v domě, s výjimkou zázemí pro ostrahu v suterénu, jsou v rámci jediného prohlídkového okruhu přístupné s průvodcem. Prohlídka s výkladem začíná ve zvýšeném přízemí v původním pokoji Boženy a pokračuje do prostorné kuchyně v témže patře. O patro výše je umístěna pracovna pana architekta, známá ze Sudkových fotografií, a pokračuje se okolo koupelny do „hudebního pokoje" (původně ložnice Ottových rodičů) s unikátní reproduktorovou soustavou. Po prosvětleném točitém schodišti návštěvníci vystoupají do zimní zahrady a v případě příznivého počasí také na terasu s vyhlídkou do zahrady. Prohlídka končí v bývalé dílně v suterénu, tehdejší malé, ale útulné společenské místnosti a návštěvou zahrady.

 

Zahrada

Zahrada Rothmayerovy vily, ohraničovaná postupně vzrůstajícím živým plotem z buků, sloužila pro pěstování ovoce, zeleniny a květin i pro odpočinek a rodinná a přátelská setkání. Počáteční výrazně geometrická kompozice zahrady s kamennými cestičkami, pravoúhle dlážděnými plochami a čtvercovým nízkým bazénem se časem zjemnila výsadbou stromů a keřů – jasanu, jinanu, ořechu, tisů, kalin nebo buxusu. Rozlehlá dřevěná pergola se zděnými pilíři s výhledem na stříhaný trávník vytvořila přirozený přechod mezi interiérem domu a zahradou, o níž pečovali Otto i Božena společně. Otto také postupně doplňoval rostlinný svět historickými artefakty – zbytky dlažby a architektonickými fragmenty z Pražského hradu – nebo kusy zkamenělého dřeva a čedičovými sloupky. Přední, jižní část zahrady s vinnou révou a středomořskou atmosférou se téměř neměnila, z rozlehlejší severní části se stávala romantická divočina s množstvím artefaktů – kovovým zahradním nábytkem, Plečnikovými hradními květináči nebo barevnými skleněnými plastikami Reného Roubíčka. Zahrada je již z větší části upravena podle fotografií Josefa Sudka a Jana Rothmayera do stavu odpovídajícímu přelomu 50. a 60. let minulého století.