Expozice Město v čase: Příběhy z 19. století ožívají

Město v čase. Jedna expozice. Pět sálů. Nespočet příběhů. Jednoduchá čísla? Teď přichází ta složitější. Imerzní sál s rozlišením 11 520 × 6 480px – nebudete ani dýchat. Je to 74 MP. Tedy víc než nové planetárium ve Stromovce nebo věhlasný Deep Space 8K v Linci. A to je jen jedna část expozice. Čekají vás další čtyři.

Vydáte se na cestu časem a díky nejmodernějším digitálním technologiím se přenesete do 19. století a dalších klíčových epoch. Nahlédnete do ulic i do života obyčejných lidí. A za pomoci AI dáte řeč i s Antonínem Langweilem. Něco podobného jste doteď mohli zažít jen v zahraničí, ale u nás se muzeuje jinak. Takže jsme vám světovou úroveň muzeování prostě přivezli na Florenc. Stavte se.

• Sál I.: Prahu z ptačí perspektivy jste možná už viděli. Ale Prahu z 19. století? Tu spatříte jen u nás. Díky animovanému filmu se společně s orlem proletíte nad městem a mrknete na pár detailů, třeba Karlův most nebo orloj. Let potrvá pět minut. Ale zážitek ve vás zůstane už napořád.

• Sál II.:  Až spatříte první „živý obraz", možná vám hlavou probleskne: „Wow, nejsem ve světě Harryho Pottera?" Řezník, dítě, aristokratka, chůva, veterán... Všechny spojuje Praha, Langweilův model a obyčejný život v 19. století.

• Sál III.: V tomto sále vás čeká film o Antonínu Langweilovi. Poznejte život a práci muže, který většinu svého volného času i úspor věnoval jednomu nevšednímu dílu. Detailům. Vizi. A nakonec i nám.

• Sál IV.: Až se podíváte na film, možná vás napadne spousta otázek. Kéž by vám tak Antonín Langweil mohl odpovědět. A víte co? Může. Díky umělé inteligenci na vás promluví jeho oživlý portrét.

• Sál V.: Vítejte v Živém sále. Díky nejpokročilejší technologii svého druhu vás tu město obklopí ze všech stran. A s ním i jeho příběhy. Ocitnete se na dvou protilehlých březích Vltavy a stanete se svědky proměn míst, jako je Vyšehrad, Čechův most, Pražský hrad nebo Holešovice. Sledujte, co přineslo 19., 20. a 21. století. Co zůstalo. A co odvál čas.

Langweilův model Prahy: Vzpomínka z papíru

Dvanáct vitrín. A muž, který měl nůžky, papír a velký sen. Antonín Langweil. Přijďte si prohlédnout jeho nevšední dílo. Věrnou vzpomínku na Prahu, kdy měla ještě úplně jinou tvář.

Antonín Langweil se do práce pustil v roce 1826. A stavěl jedenáct let. Vážně. Jedenáct dlouhých let. Dům po domu, uličku po uličce. Proč? Možná Prahu miloval. Možná chtěl svým pěti dcerám zajistit věno. Těžko říct. Ale jedno je jisté – díky jeho modelu dnes vidíme Staré Město, Malou Stranu i Pražský hrad tak, jak vypadaly před dramatickými změnami na přelomu 19. a 20. století.

Na ploše zhruba 20 m² stojí víc než dva tisíce budov. A hlavně stovky domů, které už dávno zmizely. Třeba ty ze zaniklého Židovského Města. Model má měřítko 1 : 480 a je v něm všechno. Fasády, dvory, zahrady, dokonce i hospodářská zákoutí. Langweil si s detaily vážně vyhrál. Klobouk dolů.

A kdo ten záhadný umělec vlastně byl? Zaměstnanec pražské Univerzitní knihovny. Muž, který za sebou neměl žádný tým, finanční podporu ani jistotu. Měl jen dost volného času, přístup k papíru a obrovské odhodlání. V pětatřiceti letech začal pracovat na díle, které ocenilo mnoho vzdělanců. Mecenáš však žádný. Antonín Langweil zemřel v bídě a své rodině zanechal jen nedokončené dílo a dluhy.

Ale co zůstalo nám? Vzpomínku na Prahu, ve které žil. Kterou obdivoval. A kterou pro nás zachoval.

Přijďte si ji vychutnat.

Těšíme se!