Budova, kolem které vše ostatní zmizelo

Dřevo bylo ve středověku velmi důležitým stavebním materiálem. A obchod s ním pak vítaným zdrojem příjmů. Nejprve jen pro panovníka a později i pro Nové Město pražské. Proto zde pravděpodobně již kolem roku 1500 vznikl první „administrativní" objekt pro výběr cla. Nejprve měla celnice podobu ohrady pro skladování dřeva s jednoduchým objektem pro úřad výběrčích – základem dnešní budovy. V 16. století pak byla budova renesančně upravena.

Výtoň se zdejší oblasti říká proto, že ještě než se clo začalo platit penězi, část dřeva se z nákladu „vytínala" v místě, kterému se říkalo výtoniště. Každý dvanáctý kmen byl „clem".

V následujících stoletích význam Výtoně rostl. Výběr cla byl stále významným příjmem a stal se systematičtějším a organizovanějším. Na počátku 18. století byla budova modernizována a její okolí fungovalo nejen jako překladiště, skladiště a prodejní místo dřeva, ale i jako centrum řemesel, tak či onak spojených s Vltavou.

Již tehdy existovala evidence nákladu. Tedy něco, co bychom dnes nazvali dodacími listy a celní deklarací.

V 19. století voroplavba pozvolna ustupuje modernějším způsobům dopravy. Ke slovu se dostává pára, a to jak na řece, tak i na železnici, a význam celnice klesá. V druhé polovině 19. století navíc dochází k prudké modernizaci města a v rámci asanace bylo Podskalí z velké části zbořeno. Byly postaveny nové ulice, vznikla moderní zástavba a bylo upraveno nábřeží. Původní vorařská čtvrť zcela zmizela a spolu s ní i jedna významná část historie Prahy.

I když ne tak docela. Podskalská celnice asanaci nepřekážela. Navíc se jednalo o kvalitní historickou zděnou budovu, která byla už tehdy vnímána jako významná připomínka vorařské minulosti Podskalí.

Po roce 1945 byla budova převzata státem, následkem čehož začala postupně chátrat. A to až do konce 80. let 20. století, kdy chátrající objekt zachránila rekonstrukce. Budova byla poté zpřístupněna veřejnosti a vznikla zde stálá expozice věnovaná voroplavbě a Podskalí. Dnes je Podskalská celnice na Výtoni ve správě Muzea Prahy.