Hlavní budova na Florenci
Müllerova vila
Podskalská celnice na Výtoni
Příspěvková organizace
zřizovaná hlavním
městem Prahou
člen AMG ČR
a ICOM.
Příspěvková organizace
zřizovaná hlavním
městem Prahou
člen AMG ČR
a ICOM.
Hlavní budova muzea je architektonickým objektem zapsaným v seznamu kulturních památek České republiky. Byla postavena přímo pro Museum královského hlavního města Prahy v letech 1896 až 1898 v novorenesančním slohu podle návrhů architekta Antonína Balšánka.
EXPOZICE
LANGWEILŮV MODEL PRAHY z let 1826 – 1834 (unikátní a nejatraktivnější exponát muzea)
Od 12. dubna 2007 je po vyčištění a s novým osvětlením opět přístupný veřejnosti.
Model Prahy vytvořený před polovinou 19. století je jedinečným dokladem podoby Starého Města, Malé Strany a Pražského hradu před přestavbou Prahy na konci 19. a počátku 20. století.
Národní kulturní památka Müllerova vila.
Rodinný dům ing. Františka Müllera a jeho choti Milady Müllerové. Vila byla postavena v letech
1928-1930 podle návrhu architekta Adolfa Loose a Karla Lhoty. Její prostý kubus skrývá podivuhodnou skladbu
místností, důmyslně dimenzovaných podle svých obytných nároků. Tato koncepce interiéru, známá pod
názvem Raumplan, byla hlavním přínosem Adolfa Loose. Raumplan spočíval ve zrušení tradičních
poschodí a v prostorovém rozvinutí jednotlivých částí interiéru, které jsou spojeny do harmonických
celků a kompozic a zároveň prostorově odlišeny a zasazeny do různých úrovní.
Objekt je prezentován formou instalované památky, která plně zachovává autenticitu hodnotného
architektonického díla. Je znovu vybaven původním mobiliářem ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v
Praze, Národní galerie, Západočeské galerie v Plzni a Muzea hlavního města Prahy. Součástí objektu
je malá stálá expozice o životě a díle Adolfa Loose v českých zemích a Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose, kde je uložena dokumentace a
kopie plánů Loosových architektonických prací realizovaných v českých zemích.
Více na: www.mullerovavila.cz
Informace pro návštěvníky
Expozice: Historie zaniklého Podskalí - vory a lodě na vltavě
Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na dnešním Rašínově nábřeží, je vedle raně barokního původně farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavované po Vltavě. Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva připlaveného po Vltavě na pražský trh. Jméno vzniklo podle úkonu vytínání určitého množství dřeva ze svázaných vorů. V nejstarší době měla podobu ohrady na dřevo s jednoduchým objektem pro úřad výběrčích. Umístění celnice v dnešním objektu lze sledovat od 16. století. Objekt se stal celnicí, šenkovnou a útulkem pro plavce. Dnešní budova zůstala na úrovni původní zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště. Je to z větší části roubená, omítnutá, pozdně gotická stavba ze 16. století, ozdobená v 17. století pískovcovým novoměstským znakem.
ZANIKLÉ PODSKALÍ - VORY A LODĚ NA VLTAVĚ
Nová expozice byla otevřena v roce 2003 a má 4 části:
1. oddíl – Voroplavba na Vltavě
První spolehlivá zmínka o plavení vorů na Vltavě je z r. 1316., poslední vor doplul na rozestavěnou
přehradu Orlík 12. 9. 1960. Dobové fotografie a dokumenty zachycují stavbu vorů, jejich cestu po
Vltavě do Prahy a svérázný život vorařů - plavců. V době největšího rozkvětu na přelomu 19. a 20.
stol. pokračovala řada vorů z Prahy do Německa, některé až do Hamburku. Od r. 1902 se užíval i vlek
(remorkáž) vorů parníky. Ústředním exponátem je věrný model vorového pramene, dále zde nalezneme
nástroje používané plavci a zejména unikátní dvojici původních vesel z voru. Ta byla náhodně
objevena na půdě celnice při její nedávné rekonstrukci.
)
)
2. oddíl - Z dějin Podskalí
Střed místnosti zaujímá model Podskalí v podobě, jakou mělo kolem r. 1870. V následujícím
desetiletí byly postupně vystavěny mosty, které narušily starobylý ráz čtvrti. Konečný zánik
starého Podskalí nastal přibližně mezi léty 1905 – 1914. Po vystavění nábřeží Vyšehradského tunelu
byly zbořeny plavecké domy a ohrady se dřevem a na jejich místě vznikly moderní činžovní domy.
Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna
řeky písek a v zimě si přivydělávali jako ledaři. Sdružovali se ve spolku Vltavan, který existuje
od r. 1871 dosud. Podobu zaniklého Podskalí a život jeho obyvatel připomínají historické
fotografie, původní nástroje dřevařů, ledařů a pískařů i stejnokroj Vltavanu. K unikátům patří
pokladna z výtoňské celnice.
)
)
3. oddíl - Nákladní plavba na Vltavě
Vltava bývala v minulosti důležitou dopravní tepnou. U zrodu dálkové lodní dopravy na Vltavě stáli
habsburští panovníci, kteří podporovali splavňování řeky. První loď naložená rakouskou solí
připlula do Prahy z Českých Budějovic v r. 1550. Nákladní lodní doprava na střední Vltavě zanikla
koncem 40. let 20. stol. následkem výstavby přehrad. Fotografie, kresby a model dokumentují stavbu
dřevěných nákladních lodí – „šífů“, jejich plavbu po proudu i protiproudní vlek koňmi. K zajímavým
exponátům patří rovněž panorama Vltavy mezi Prahou a bývalými Svatojánskými proudy z r. 1640. Mezi
Prahou a Mělníkem - na rozdíl od střední Vltavy - nákladní plavba přetrvala až do současnosti. Díky
postupné regulaci zde bylo možno od konce 19. stol. používat k vleku člunů i parníky. Později
nastoupily motorové remorkéry a nákladní lodě. Slavná éra páry skončila definitivně v 60. letech
20. stol. Dějiny plavby na dolní Vltavě jsou dokumentovány především historickými fotografiemi
vlečných parníků jednotlivých plavebních společností. Pozornost dále upoutá např. původní kotva
vlečného člunu z r. 1913.
)
)
4. oddíl – Pražská osobní paroplavba
Osobní lodní dopravu na Vltavě zahájil v r. 1841 parník Bohemia, postavený v Karlíně podle plánů
Angličana J. J. Rustona. Toto spojení mezi Prahou a Drážďanami trvalo 10 let. Nepřerušená tradice
osobní paroplavby začíná v r. 1865 založením společnosti, která pod názvem Pražská paroplavební
společnost (PPS) existuje dodnes. U jejího zrodu stál pozdější primátor František Dittrich. Plavbu
z Prahy do Štěchovic zahájil 26.8 .1865 parník Praha. Postupně rostl počet pražských parníků a
rozšiřovala se i nabídka cestujícím. Od r. 1912 se jezdilo i do Mělníka a v době největšího
rozkvětu PPS za I. republiky dokonce až do Hřenska. Velice populární bývaly výlety do Štěchovic ke
Svatojánským proudům a po jejich zatopení postupně až pod Slapskou přehradu. Celá téměř 140 let
dlouhá historie pražské paroplavby je podrobně zachycena nejen historickými dokumenty a
fotografiemi (zájemce zde najde snímky téměř všech pražských parníků), ale také modelem parníku
Bohemia z r. 1841, ke kterému brzy přibude model o 99 let mladší Vltavy.
)
)
)
Odkazy na internetové stránky s tématikou staré Vltavy a lodní dopravy.
www.vltavan.cz
vltava.logout.cz
www.svatojanske-proudy.cz
www.paroplavba.cz
Parník Vltava spuštěn na vodu!
Úterý 3. května 2005 bylo pro celnici na Výtoni slavnostním dnem. Expozice z dějin pražské
paroplavby byla obohacena o model parníku „Vltava“ v měřítku 1:50, který zhotovili pánové Zdeněk
Šebánek, Vratislav Šlauf, Ota Janeček a Vít Fučík podle původního plánu a historických fotografií z
archivů ing. Františka Vichty a Muzea hl. m. Prahy. Skutečný parník „Vltava“, dodaný pražskou
loděnicí Praga, vyjel na zkušební jízdu 16. října 1940.
Délka lodi je 54 m, šířka přes kolesnice 9,22 m, ponor při obsazení 400 cestujících 0,72m a výtlak
148 tun. Loď je poháněna dvouválcovým parním strojem ležatého dvouexpanzního provedení o výkonu
112,5 kW (150 ki) při 48 otáčkách/min., který dodala ČKD. Kotel parníku byl z vytápění uhlím
později přestavěn na vytápění naftou. Parník může dosáhnout rychlosti až 16 km/hod.
Tvůrci modelu se snažili o co největší preciznost, proto vypracovali takové detaily, jako jsou
proutěná křesílka na palubě, taneční parket, věšáky apod. Vzhledem k tomu, že loď byla spuštěna na
vodu v chmurném období protektorátu, rozhodli jsme se, že nápisy a vlajka budou odpovídat období
let 1945 – 1948. Podle dobových fotografií se také podařilo zrekonstruovat logo Pražské
paroplavební společnosti na kolesnicích. Pro někoho bude možná překvapením, že záchranný člun byl
oproti pozdějším zvyklostem umístěn na pravoboku. Dokládá to např. unikátní fotografie ze 17. srpna
1945, pořízená při cestě prezidenta Edvarda Beneše do Kolína. Nejnápadnější rozdíl oproti dnešnímu
stavu je plátěná střecha nad zadní palubou, kterou bylo možno při pěkném počasí svinout.
Model „Vltavy“ z r. 1940 je umístěn vedle modelu prvního českého parníku „Bohemia“ z r. 1841, takže
si návštěvník může udělat představu o pokroku českého lodního stavitelství během století, které od
sebe obě lodě dělí.
Přijďte se podívat, určitě to stojí za to!
)