Muzeum hlavního města Prahy

Říše loutek Bohumíra Koubka

7. března–29. dubna 2007

 

 

 

 

Pražské divadlo Říše loutek se stalo sochaři a řezbáři Bohumíru Koubkovi celoživotní láskou. Od svých studentských let na řezbářské škole a poté na pražské UMPRUM zde dodnes působí jako herec, režíroval řadu významných inscenací, ale především pro Říši loutek vytvořil přes 400 loutek. Loutky byly hlavní náplní výstavy, kterou Muzeum hlavního města Prahy ve spolupráci s Uměleckou scénou Říše loutek připravilo k umělcovým 75. narozeninám. A bylo na co se dívat – od krásných princezen až po hrůzostrašné či komické čerty. Nechyběl ani tradiční Kašpárek a to dokonce v několika podobách. Ve vitrínách a na stěnách byly vždy nainstalované loutky z jednotlivých inscenací a pohádek. Od Zlé princezny Rozalindy a Pošťácké pohádky z roku 1957, přes Perníkovou chaloupku, Kouzelníka Smaragdového města, Johana doktora Fausta ze šedesátých let až po Krásu nevídanou a současného Kašpárka v pekle. S odstupem času lze v Koubkově výtvarném projevu odlišit tři základní tendence. Snad nejosobitější jsou jeho výrazně stylizované loutky, přičemž stylizace vychází z geometrických tvarů, zejména z koule a jehlanu. Tato linie začíná maňáskovými inscenacemi Hurá na jeviště (1957) a Zlá princezna Rozalinda (1958), vrcholného účinu pak dosahuje v Pohádkovém zákonu (1961) a Kouzelníkovi Smaragdového města (1966). Druhá linie je nepokrytým přihlášením se k primitivnímu kouzlu marionet kočovných loutkářů a Koubek se dokázal přímo geniálně vcítit do ducha tohoto naivního výtvarného projevu. Stylově křišťálově čistým souborem jsou loutky k Johanu doktoru Faustovi (1968) a tato linie pokračuje Malým loutkovým varieté (1970), Donem Šajnem (1977) a Bezhlavým rytířem (1989). Třetí linii bychom mohli nazvat zvětšeným rodinným divadélkem. Jednoduchá modelace, zejména v pozdějších pracích až s příklonem k naivnímu výrazu. Z raných inscenací jmenujme alespoň Hračky na cestách (1957) a z pozdějších zejména Kašpárkovu maminku (1998). V této souvislosti je třeba konstatovat dvě skutečnosti, které Bohumíra Koubka odlišují od loutkářských výtvarníků jeho generace a generací mladších. Koubek loutky nejen navrhoval, ale vždy také sám realizoval a řadu svých loutek Koubek na jevišti také oživoval jak pohybem, tak hlasem.

Na výstavě bylo možno shlédnout film z tvorby Bohumíra Koubka a zakoupit katalog.