Starou Prahou Václava Jansy
a současnou Ondřeje Poláka
19. března 2008–15. června 2008
v sále č.8
Na výstavě uskutečněné v Muzeu hlavního města Prahy bylo prezentováno 112 akvarelů staré Prahy malíře Václava Jansy (1859–1913). Dobová vyobrazení zde byla konfrontována se současnými fotografiemi stejných míst, autorem fotografií bylOndřej Polák.
Všechny vystavené akvarely pocházely ze sbírky Muzea hlavního města Prahy, kde je uloženo na 150 kusů Jansových děl, vzniklých na objednávku pražského magistrátu převážně v letech 1895-1900. Zachycují nejmalebnější místa hlavního města českého království a ve velké míře pak lokality určené v nejbližších měsících či letech k demolici. Jansa se malováním pražských pohledů zabýval již na počátku 80. let, kdy pobýval na pražské akademii, a intenzivně se mu věnoval po návratu z vídeňských studií v roce 1891. Již od první poloviny 90. let 19. století obecně docházelo k cílené snaze o zachování podoby pražských památek ohrožených destrukcí alespoň v obrazové podobě – na fotografiích, kresbách, malbách, plánech atd. Tato snaha kulminovala v souvislosti s vydáním asanačního zákona v roce 1893. Město prošlo v posledních letech 19. a počátku 20. století dalekosáhlými urbanistickými a architektonickými změnami. Na základě asanačního zákona definitivně a téměř kompletně zmizela z mapy Prahy unikátní původní zástavba pražského židovského ghetta, části Starého Města pražského a menší části Nového Města pražského. Praha roku 1890 vypadla zcela jinak než totéž město za dvacet let. Jansovy obrazy, zachycující město na samém konci 19. století, jsou tudíž nejen cenným dokladem podoby Prahy, ale i její atmosféry a života jejích obyvatel.
Velký zájem veřejnosti o Jansovy práce s pražskou tématikou se projevil již na přelomu 19. a 20. století, když v
nakladatelství Bedřicha Kočího vyšla alba těchto akvarelů s názvem "Stará Praha“, a trvá dodnes. Na současné
výstavě byly prezentovány zčásti notoricky známé akvarely z výše uvedených alb, zčásti veřejnosti dosud více
méně utajené, nebo známé pouze z občasných výstav či náhodných publikací. Jejich konfrontace se současným stavem
zobrazovaných míst zvyšuje srozumitelnost a atraktivitu představených děl a odhaluje nejen míru architektonických
a stavebních proměn města, ale i změnu životního stylu a tempa jeho obyvatel.
K výstavě vyšla v nakladatelství Studio JB výpravná publikace.
Václav Jansa (1859–1913)
Václav Jansa se narodil v Německých Zlatníkách neboli Slatinicích u Mostu. Vyučil se kupcem, pracoval mj. jako písař
v advokátní kanceláři, ovšem posléze se mu podařilo dostat se na pražskou Akademii výtvarných umění, kde studoval
u profesora Antonína Lhoty a poté ve vzdělávání pokračoval na Akademii ve Vídni u E. Lichtenfelse a L.C. Müllera.
K jeho nejznámějším pracím patří i několik panoramatických, respektive dioramatických pohledů. Trvale se proslavil
zejména svými akvarely s pražskou tématikou. Na přelomu 19. a 20. století vyšla v nakladatelství Bedřicha Kočího
nejstarší vydání alb těchto akvarelů s názvem Stará Praha. Podílel se na projektu Čechy, společnou prací spisovatelův
a umělcův českých, vydaném Ottovým nakladatelstvím v letech 1883 až 1902, přispíval do ilustrovaných časopisů
Zlatá Praha, Světozor, Květy. Provozoval malířskou školu. Václav Jansa zemřel na začátku léta 1913 ve své vile
v Černošicích u Prahy.
Ondřej Polák (*1968 v Praze)
V roce 1986 absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici – obor fotografie. V letech 1987-1993
studoval uměleckou fotografii na FAMU v Praze. Od doby studia působí jako nezávislý fotograf se specializací na technickou
fotografii. Nejvíce se věnuje fotografování architektury a výtvarného umění. Svými reprodukcemi uměleckých děl
se podílel na mnoha publikacích o výtvarném umění. Byl autorem konfrontačních fotografií Prahy pro výstavu Zmizelá
Praha Jana Minaříka – Sto let na tváři města.
Autorka výstavy: Pavla Státníková
Fotografie: Ondřej Polák
K výstavě vyšla v nakladatelství Studio JB výpravná publikace.