Královský sňatek

                   

       









Královský sňatek

15.11.2011–22.1.2012            

Výstava se uskutečnila při příležitosti sedmistého výročí nástupu Jana Lucemburského na český trůn následně po jeho sňatku
s českou princeznou Eliškou Přemyslovnou (1. 9. 1310 ve Špýru, korunovace manželů 7. 2. 1311 v Praze).

Výstava se uskutečnila při příležitosti sedmistého výročí nástupu Jana Lucemburského na český trůn následně po jeho sňatku s českou princeznou
Eliškou Přemyslovnou (1. 9. 1310 ve Špýru, korunovace manželů 7. 2. 1311 v Praze).

Výstavu uspořádalo Muzeum hlavního města Prahy, Galerie hlavního města Prahy a Archiv hlavního města Prahy za podpory Magistrátu hlavního města Prahy. byla pořádána ve spolupráci
s Národním muzeem (Praha) a za podpory Ústavu dějin umění AV ČR a Polského institutu v Praze.
Záštitu nad výstavou převzali primátor hlavního města Prahy Pavel Bém a primátor partnerského města Lucemburk Paul Helminger. Záštitu laskavě převzali také velvyslanec Lucemburského velkovévodství v České republice Jean Faltz a Jeho Eminence kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský.

Hlavní část výstavy byla připravena týmem předních českých i zahraničních odborníků z řad historiků a historiků umění pod vedením PhDr. Kláry Benešovské, CSc., vedoucí oddělení středověkého umění Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a část výstavy věnovaná Praze na přelomu 13. a 14. století týmem odborníků pořádajících městských institucí pod vedením
Mgr. Pavly Státníkové, hlavní kurátorky sbírek Muzea hl.m. Prahy.

Místem konání byl Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, původně gotický městský palác s nárožní obytnou věží, který je možno považovat za součást městské královské rezidence, upravené pro mladé královské manžele v prvním období po jejich příchodu do Prahy.
Výstava byla instalována ve všech expozičních prostorách domu, od suterénu po druhé patro. V prvním patře připomněla prvního českého krále z rodu Lucemburků a jeho rodinu, představila
i osobnost královny Elišky, její přemyslovské kořeny a hlavní protagonisty královského dvora. Dobový historický kontext byl představen ve druhém patře domu, kde se návštěvník seznámil s architektonickou podobou zástavby pražského území mezi Pražským hradem a Vyšehradem v roce 1310 a poté blíže poznal životní styl Pražanů na konci 13. a v první polovině 14. století.
Architektura Domu U Kamenného zvonu poskytla nenahraditelný autentický rámec pro vzpomínanou historickou událost, včetně prostor s původními malbami a fragmenty originální sochařské výzdoby fasády i interiérů. Návštěvníci si mohli prohlédnout původní gotické sklepy, seznámit se se stavebním vývojem Domu U Kamenného zvonu a s růstem terénu
a zástavby od konce 13. do počátku 14. století v té části Staroměstského náměstí, na němž byl dům postaven.
Malířská a sochařská výzdoba domu z doby nástupu Jana Lucemburského byla prezentována na několika místech. Nástěnné malby v přízemní kapli návštěvníkům umožnily nahlédnout do duchovního světa jeho obyvatel, torza královských soch a pěších rytířů z fasády upozornily na vysokou úroveň sochařství v tehdejší Praze.

Kromě Domu U Kamenného zvonu v roli hlavního exponátu byly těžištěm výstavy předměty z oblasti zlatnictví, iluminované rukopisy a archivní dokumenty. Ústředním exponátem výstavy byl český královský poklad, nalezený ve Slezské Středě, jehož hlavní část – svatební koruna – byla zvolena emblémem výstavy. Návštěvníci mohli obdivovat krásu královských pečetí a zlatnického umění, dozví se o pokladech mincí ukrytých v Janově době v Praze i mimo Prahu, zastaví se v původní soukromé kapli nad vzácnými relikviáři, zhotovovanými pražskými zlatníky. Mohli nahlédnout do dobových iluminovaných rukopisů a sledovat dramatické děje rodiny Jana Lucemburského při výpravě za císařskou korunou do Říma v letech 1310–1313 zachycené v obrazové kronice objednané arcibiskupem trevírským, Balduinem Lucemburským, bratrem císaře Jindřicha VII.
V části věnované obyvatelům tehdejších pražských měst, hradů a souvisejících lokalit byl jejich život dokumentován předměty denní potřeby pocházejícími zejména z archeologických výzkumů, fragmenty dobových staveb, listinnými dokumenty, některými uměleckými předměty, ale i prezentací fyzických modelů a využitím počítačové animace.
Zápůjčky pro výstavu byly poskytnuty řadou významných českých i zahraničních institucí. K výstavě vyšel vědecký katalog a průvodce výstavou, připraven byl bohatý doprovodný program.
Před zahájením výstavy v Domě U Kamenného zvonu byla během září otevřena úvodní část výstavy, pořádaná Národním muzeem v Praze, v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti
v Praze 7 – Holešovicích. Byla zaměřena na kamenosochařství a dekoraci architektury za vlády posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. V detailech výzdoby znovu ožily zaniklé stavby pražských kostelů sv. Benedikta, sv. Valentina, královského pohřebiště posledních Přemyslovců na Zbraslavi, kláštera cyriaků u sv. Kříže či kláštera benediktinů na Ostrově u Davle. Ryté podobizny na náhrobcích představily obyvatele Prahy, mj. přemyslovskou princeznu Gutu, rytíře z rodu pánů z Lipé či církevní preláty. Sochařské zlomky byly konfrontovány
s monumentalizovanými reliéfy pečetí. Kurátorkou výstavy byla PhDr. Dana Stehlíková, CSc.