Muzeum hlavního města Prahy

 
Sbírky muzea
   

V depozitářích Muzea hlavního města Prahy je uloženo velké bohatství sbírkových předmětů, dokumentujících dějiny hlavního města. Počet jednotlivých kusů z oborů historie, historie umění a archeologie dnes přesahuje číslo jeden milion.
Početně nejrozsáhlejší celek tvoří archeologické sbírky, získané převážně z vlastních archeologických výzkumů muzea. Vznikaly od prvních let existence muzea, protože již první ředitel muzea Břetislav Jelínek byl nadšený amatérský archeolog. Jelínkova kolekce byla později rozšířena o archeologické nálezy jiného archeologa – Josefa Antonína Jíry (1868–1930), který roku 1912 založil v dejvické barokní usedlosti Hanspaulka archeologické muzeum. Roku 1941 bylo Jírovo muzeum převedeno pod správu pražského magistrátu, formálně jako součást Muzea hlavního města Prahy. Teprve koncem roku 1945 se Jírovo muzeum skutečně stalo součástí městského muzea s novou muzejní expozicí prehistorického vývoje na území Prahy a jejího nejbližšího okolí.

K největšímu nárůstu archeologických sbírek jak z období pravěku, tak i středověku dochází od konce 60. let 20. století až do současné doby. Muzeum každoročně provádí archeologické výzkumy v centru města i v jeho okrajových částech a na území připojených obcí. Sbírky nyní uceleně dokumentují prehistorický vývoj území pozdější Prahy od paleolitu až do období stěhování národů a slovanského osídlení českých zemí, ale také hmotnou kulturu pražského obyvatelstva v období středověku a na počátku novověku.

Početný soubor tvoří v depozitářích muzea sbírkové předměty dokumentující řemeslnou a umělecko-řemeslnou výrobu pražského nebo mimopražského původu, která se na území Prahy běžně vyskytovala. Od keramiky a skla přes výrobky ze dřeva a kovů představuje tato sbírka pestrou mozaiku předmětů vypovídajících především o všedním životě obyvatel našeho hlavního města od raného středověku až po nedávnou minulost. Cenné jsou zejména sbírky z oblasti užitého umění. Jedná se o výrobky pražských kovářů, zámečníků, puškařů, cínařů, zlatníků a hodinářů. Ve sbírce kovářských výrobků jsou např. pozoruhodné renesanční a barokní mříže. Sbírka však zahrnuje i secesní mříže, které se do muzea dostaly v posledních desetiletích v souvislosti s demolicemi některých pražských budov. Nelze opomenout ani sbírku cechovních předmětů, jednu z největších ve střední Evropě. Je v ní dokumentována nejen existence, ale i umění a zručnost cechů pražských měst od 15. století až do roku 1859, kdy byla cechovní organizace nahrazena modernějšími řemeslnickými a živnostnickými společenstvy. Sbírka textilií, oděvů, uniforem a módních doplňků je dokladem o vývoji pražské módy převážně v 19. století. Unikátní součástí této sbírky je soubor textilií z hrobu známého astronoma na rudolfínském dvoře Tychona Brahe (+ r. 1601). Muzeum uchovává ve svých depozitářích též největší soubory výrobků pražské manufaktury na kameninu z přelomu 18. a 19. stol. a na ni navazujícího pražského porcelánu ze smíchovské továrny. K vrcholům figurálního porcelánu patří výrobky, které modeloval sochař Arnošt Popp v padesátých letech 19. století.

Rozsáhlá a kvalitní je sbírka grafiky, v níž nejhodnotnější část tvoří veduty, tj. pohledy na Prahu, její části, náměstí, jednotlivé ulice, významné stavby nebo na vznikající předměstské obce a přírodní okolí za městskou barokní fortifikací. Sbírka tak dokumentuje proměny města a jeho okolí od konce 15. až do 20. století, přičemž největší část těchto vedut pochází z 19. století. Ve sbírce jsou zastoupeny všechny originály nejstarších vedut (např. tzv. Sadelerův prospekt Filipa van den Bosscheho a Georga Wechtera d. J. z r. 1618, Velký pohled na Prahu z r. 1636 Václava Hollara, panoramatický pohled z ptačí perspektivy Folperta van Ouden-Allena z r. 1685). Nechybí ani soubor mědirytů podle předloh Friedricha Bernarda Wernera z doby před polovinou 18. století nebo soubory Jana Jiřího Balzera a Filipa a Františka Hegerů z konce téhož století. Z autorů 19. století je nejpočetněji zastoupena rytinami i kresbami tvorba Karla Postla, Antonína Pucherny, Josefa Šembery, nejznámějšího a nejpilnějšího ze všech – Vincence Morstadta – a mnoha dalších.

Součástí muzejních fondů jsou i další sbírky umělecké povahy. Patří k nim sbírky obrazů, plastiky a medailí. V obrazové sbírce převládají olejomalby z 19. a 20. století, na nichž je zachycena Praha a její okolí, dále pak portréty pražských osobností. K nejcennějším patří obraz malíře rudolfínské doby Lucase van Valckenborcha, zobrazující pražská města v době kolem roku 1580. Často jsou to obrazy, u nichž převažuje dokumentární stránka nad uměleckou. Jména autorů některých děl, jako např. Ludvík Kohl, Karel Postl, Antonín Machek, Antonín, Václav a Josef Mánesové, Bedřich Havránek nebo Ferdinand Lepié však vypovídají také o uměleckých hodnotách této sbírky. S mnohými těmito známými jmény se setkáváme i ve sbírce akvarelů. Zde je nejpočetněji zastoupen kolekcí asi 120 položek malíř Václav Jansa, jehož akvarely zachycují Prahu těsně před jejími proměnami na přelomu 19. a 20. století. Mizející Prahu v době asanačních prací dokumentuje téměř stejně početný soubor obrazů Jana Minaříka, který vznikl převážně v prvním desetiletí 20. století. Méně jsou v obrazové sbírce zastoupena díla 20. století. Asi deset obrazů bylo např. získáno z tvorby Karla Holana, který ještě více než Prahu samotnou maloval její periferii.
K obzvláště cenným solitérům sbírky malby a kresby patří v muzeu díla Josefa Mánesa. Krátce po vzniku muzea k zakoupené sbírce kreseb z Lehmannovy galerie přibyl soubor návrhů na výzdobu karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje. Nejznámější Mánesovo dílo uložené ve sbírkách muzea je originál kalendářní desky ze Staroměstského orloje, olejomalba na měděném plechu z let 1865–1866, nahrazovaná na Staroměstské radnici postupně několika kopiemi. Celonárodní význam mají také návrhy na malířskou výzdobu Národního divadla, kde jsou zastoupena díla Mikoláše Alše, Vojtěcha Hynaise, Felixe Jeneweina, Adolfa Liebschera, Emanuela K. Lišky, Maxmiliána Pirnera, Josefa Tulky a Františka Ženíška.
Barokní malířství reprezentuje v muzejních sbírkách muzea jen několik skutečně kvalitních děl. Pozornost si např. zaslouží obraz Karla Škréty Sv. Lukáš maluje P. Marii nebo Brandlova Madona s Ježíškem. Ze středověkého malířství uchovává muzeum ve svých sbírkách cenné malby na omítce, transfery ze zbořených pražských domů. Ojedinělým dílem pozdně románského období jsou tři královské postavy ze zbořené fary a školy u kostela P. Marie Na Louži (čp.102) na Starém Městě, z nichž však pouze jediná se zachovala v celistvosti.

Ke sbírce malby patří cca 170 kusová kolekce terčů pražských ostrostřelců. Olejomalby na dřevě z téměř stoletého období, zakončeného v osmdesátých letech 19. století, většinou od anonymních autorů, jsou nejen zajímavým dobovým dokladem měšťanského života v Praze, ale i jedinečným souborem tvorby na pomezí naivního a poučeného malířství. Mezi těmito terči se ojediněle naleznou i okrajová díla renomovaných umělců (Karel Postl, Josef Führich, Josef Mánes, Mikoláš Aleš).

Důležité místo zaujímá sbírka plastiky, i když není tak početná jako sbírka malby. Najdeme v ní malý, ale cenný soubor gotických dřevořezeb, k nimž patří především postava Krista Trpitele z Novoměstské radnice a Pieta z kostela P. Marie před Týnem. Pouze materiálem, nikoliv však hodnotou se od nich liší pískovcová Madona z nároží Staroměstské radnice. Ojedinělou plastikou světového významu je bronzový Herkules, dílo nizozemského sochaře Adriaena de Vriese (asi 1556–1626), který pracoval nejprve na dvoře Rudolfa II. a poté pro Albrechta z Valdštejna. Je to jedno z mála originálních děl tohoto umělce, která se v Praze zachovala.

Bohatý a rozmanitý je soubor barokní dřevořezby, většinou pocházející ze zrušených pražských kostelů. Mezi autory dřevořezeb jsou zastoupeni Ferdinand Maxmilián Brokoff a jeho dílna, Jan Michal Biderle (Brüderle ), Jan Antonín Geiger, Jeroným Kohl, Ignác František Platzer, Jan Antonín Quitainer, Jan Jiří Šlanzovský a Jan Petr Venda. Muzeum má ve své sbírce barokní dřevořezby také vzácný a ojedinělý soubor raně barokních plastik Jana Jiřího Bendla. Pragensisticky i umělecky hodnotné jsou originály raně barokních soch, které ozdobily Staroměstský orloj po polovině 17. století. Dřevořezby neznámého autora byly, stejně jako Mánesova kalendářní deska, nahrazeny na orloji kopiemi.

Ke sbírce plastiky se řadí i sbírka medailí a plaket, dokumentující historii Prahy od 16. století až do současnosti. Většina medailí je z 19. a 20. století a reaguje ponejvíce na významné události a jejich výročí nebo je výrazem ocenění činnosti významných osobností, které v Praze žily nebo se zasloužily o její rozvoj. Také numismatická sbírka dokládá dějinný vývoj Prahy od raně středověkých denárových ražeb až po současnou českou minci. Důležité místo v této sbírce pochopitelně náleží ražbám z pražské mincovny.
Do sbírky plastiky lze zařadit i některá Pražská domovní znamení. Pozornost poutají např. nejstarší dochované domovní znamení, kterým je opuková hlava Krista z konce 14. století, nebo pozdně gotická Kamenná panna z nároží Benediktské a Rybné ulice a Železný muž z Platnéřské ulice, obě z pískovce. Sbírka domovních znamení je ovšem různorodá a nechybí v ní dobově mladší znamení např. v podobě štukových reliéfů, kovářských prací nebo malby na dřevě.

Z historických sbírek je počtem položek nejbohatší sbírka tisků, shromažďující převážně letáky, vyhlášky, plakáty, reklamní prospekty, svaté obrázky a další tiskoviny nejrůznějšího druhu. Sbírka dokumentuje hospodářský, politický, společenský a kulturní život hlavního města od 16. století až do současnosti. Patří k ní i sbírka pohlednic. Mezi nejcennějšími celky této rozsáhlé sbírky jmenujme politické a satirické letáky z období českého stavovského povstání 1618–1620 a třicetileté války, dále pak úřední vyhlášky a jiné tiskoviny z revolučních let 1848–1849, doplněné litografiemi s výjevy svatodušních bouří roku 1848 v pražských ulicích. Velký význam pro poznání proměn hlavního města má sbírka map a plánů.

Proměny města a života v jeho ulicích od druhé poloviny 19. století sledují nejpřesvědčivěji sbírky fotografií a negativů. K nejcennějším fotografiím patří pochopitelně ty nejstarší. Jejich autory jsou většinou František Fridrich, Jindřich Eckert, Karel Maloch, Rudolf Bruner – Dvořák, Jan Kříženecký ad. Často bylo jejich nepřeberným zdrojem knihkupectví a archiv Zikmunda Reacha ve Skořepce na Starém Městě. Ve sbírce negativů jsou uloženy negativy Rudolfa Brunera – Dvořáka a jeho bratra Jaroslava. Cenné jsou např. jejich snímky z období vzniku Československa. Amatérský fotograf František Dvořák vytvořil zajímavou kolekci snímků dokumentujících všední život Prahy v době první světové války. Zachyceno je i období I. republiky (fotoarchiv Národní politiky), II. světové války a Pražské povstání. K cenným přírůstkům z novější doby patří negativy z archivů pražských fotografů Josefa Ehma, Zdenko Feyfara, Svatopluka Sovy a Bohumila Střemchy. Technickou památkou jsou ručně kolorované skleněné diapozitivy ze začátku 20. století.

V posledních desetiletích se muzeum pokusilo dokumentovat dějiny Prahy a život jejích obyvatel ve 20. století shromažďováním trojrozměrných sbírkových předmětů. Vznikly tak zajímavé kolekce hmotných dokladů např. k oběma světovým válkám a Květnovému povstání roku 1945 nebo soubor reklamních předmětů z období předmnichovské republiky. S obdobím 20. století jsou spojeny i sbírky odznaků, řádů a vyznamenání.

(podle: Z. Míka, Průvodce, Muzeum hlavního města Prahy, Praha 2001)