Muzeum hlavního města Prahy

Literární kavárna

Literární kavárna

Chcete-li strávit příjemné odpoledne, přijměte naše pozvání na kávu se známou žurnalistkou, dlouholetou vídeňskou zpravodajkou Radiožurnálu Marií Woodhamsovou a Zdenkou Procházkovou, „grande dame“ českého herectví. V hezkém prostředí zámku Ctěnice se dozvíte mnohé zajímavosti o Rakousku. Společně s autorkou zalistujeme v její Literární kuchařce, která má podtitulek Také nemáte čas vařit?

Koná se ve výstavním sále Špejchar. 


Rok 2017

LITERÁRNÍ KAVÁRNA (ve 14 hod. v sále Kočárovna) 

11. 4. Marie Woodhamsová a Vídeňské svobodné listy
Beseda s redaktory novin, které vycházejí v Rakousku od ledna roku 1946, a navázaly tak na předválečnou tradici českých, popřípadě československých tiskovin vydávaných v Rakousku v meziválečné době (a ještě dříve během monarchie), a to na novém základě kooperace všech různorodých linií a názorových směrů v české menšině.

16. 5. Zdenka Procházková a Anna Vávrová / Sestry Havelkovy
Zpěvačka Anna Vávrová vystudovala Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, obor sociologie kultury. V roce 1979 poprvé slyšela Originální pražský synkopický orchestr– a zamilovala se. Stála u zrodu původního vokálního tria, které mělo s OPSO svoji premiéru v roce 1980. Repertoár tria se skládá se výhradně z písní let 20., 30. a počátku 40. let minulého století, které Sestry Havelkovy interpretují s autentickou nostalgií a vytříbeným citem pro duch doby.

13. 6. Jan Kovařík a Václav Žmolík
Jan Kovařík a Václav Žmolík, dva populární novináři a rozhlasoví i televizní moderátoři, kteří se sešli u vznikajícího Českého rozhlasu. Jan Kovařík moderoval Dobré jitro, Václav Žmolík tehdejší Mikrofórum. Společně pak zakládali a moderovali první ranní televizní vysílání v ČR, a to na programu ČT1 pod názvem Studio 6. I když se jejich cesty na nějakou dobu rozešly, opět se před časem potkali při práci na projektu Televizní akademie na ČT2 a před dvěma roky tam, kde to začalo, tedy v Českém rozhlasu. Jan Kovařík je v současnosti průvodcem Dobrého rána a Václav Žmolík odpoledního vysílání Dvojky ČRo.

Konzumační vstupenka 60 Kč zahrnuje nápoj a sušenky. Program se koná v Kočárovně.


Marie Woodhamsová se narodila ve Zlíně, kde žila do roku 1981. Tehdy pracovala ve zlínském studiu Československého rozhlasu. Zpočátku jako redakční sekretářka, později jako redaktorka. V roce 1981 se provdala za Angličana Erica Woodhamse. Kvůli tomu dostala z „Rádia“ výpověď. O dva roky později se tedy vystěhovala do Vídně…Čas utíkal, až přišla sametová revoluce. Záhy po jejím vypuknutí jí nabídl Československý rozhlas Praha spolupráci, kterou s obrovskou radostí přijala. Jako vídeňská zpravodajka Radiožurnálu už mnoho let informuje o životě lidí u našich jižních sousedů. Její příspěvky nejsou jen strohým zpravodajstvím, často jsou v nich příběhy, ba osudy lidí. V roce 1998 byla jako jediná česká žurnalistka, po celou dobu hospitalizace českého prezidenta Václava Havla, v Innsbrucku. Přinášela několikrát denně informace o boji lékařů o prezidentův život.  Bezprostředně po návratu z Tyrolska napsala knížku „Třiadvacet dnů v Innsbrucku“, která vyšla i v němčině pod názvem Václav Havel in Innsbruck – s podtitulkem Eine schicksalhafte Begegnung. 

Marie Woodhamsová je spoluautorkou cyklu televizních fejetonů „Postřehy odjinud“. Je také spoluautorkou učebnic češtiny pro cizince, vydávaných v zahraničí. Velkému zájmu čtenářů se těší dosud její poslední kniha „Literární kuchařka“ s podtitulem „Také nemáte čas vařit?“

Životní motto Marie Woodhamsové zní:
„Nepouštím se do toho, čemu nerozumím, a co umím, dělám poctivě“.  

 

Zdenka Procházková je „grande dame“ českého herectví. Byla 17 let členkou Městských divadel pražských, i po desetiletích je nezapomenutelná její Líza Doolittlová ve hře G. B. Shawa Pigmalion, účinkovala v Národním divadle ve hře Ztracené štěstí, Sluha dvou pánů, Živnost paní Warenové nebo Svatba Krečinského. Zdenka Procházková hrála v mnoha českých filmech, např. Mrtvý mezi živými (1946), Týden v tichém domě (1947), Návrat domů, Daleká cesta (1948), Mladá léta (1952), Z mého života (1955), Nezlob, Kristino (1956), …a pátý jezdec je Strach (1964), Ztracená tvář (1965), Měsíc s dýmkou (1966), Jak napálit advokáta (1980), Upír z Feratu (1981), I ve smrti sami, Když chcípne pes (2004), Žil jsem s cizinkou (2005), Poslední cyklista (2014).  Stárnoucí herečku Lídu Baarovou ztělesňuje ve stejnojmenném filmu režiséra Filipa Renče natáčeném v roce 2015. Hrála samozřejmě také v celé řadě televizních seriálů jako Nemocnice na kraji města (1977), Návštěvníci (1983), Strážce duší (2003), Hraběnky (2007), Cukrárna (2010), Gympl (2012), Ulice, Ordinace v růžové zahradě (2005, 2015), Všechny moje lásky (2015). Působila jako konferenciérka v Laterně magice na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.

Zdenka Procházková absolvovala stovky zájezdových představení, mezi nejúspěšnější pařila hra Drahý lhář, s partnerem Karlem Högerem, se kterým v roce 1965 hostovala v Renaissance Theater ve Vídni. V roce 1967 hrála hlavní roli v komedii Julie, ty jsi kouzelná v režii Oldřicha Nového, nejprve v Praze a pak v roce 1968 i ve Vídni.
V německém jazyce hrála v Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu, v Berlíně a především byla členkou vídeňského Burgtheateru, který jí nabídl angažmá jako první české herečce v poválečné historii. Byla docentkou pro jevištní výslovnost na Divadelní akademii v Düsseldorfu, natáčela v Düsseldorfu filmy a televizní inscenace, režírovala ve Frankfurtu, Postupimi a ve Vídni. S vlastním představením monologů, např. Guelmovým Jeanem a já získala první cenu na festivalu monodramat v Buenos Aires, česky si napsala monolog Drahý Diego o ruské milence slavného malíře Diega Rivery, který uváděla v divadle Kolowrat a Lyra Pragensis. Věnuje se interpretaci pražské německé literatury.
Za její dlouholetou a vytrvalou propagaci české kultury v zahraničí, především v německy mluvících zemích, ji Ministerstvo kultury České republiky vyznamenalo cenou Artis Bohemiae amicis (2002).

Zdenka Procházková je autorkou autobiografické knihy vzpomínek „Na jevišti mezi Prahou a Vídni“ (2004), knihy rozhovorů s přáteli a hereckými kolegy „Vášně, chutě, neřesti (2007), románu „Chuť na lásku“ (2011) a společně s prof. Dr. Zdeňkem Diensbierem napsala knihu úvah, vzpomínek i rad „Ó, sladké stáří“ (2011).

Související fotografie

Více
Overlay loader