Muzeum hlavního města Prahy

Literární kavárna

Literární kavárna

Chcete-li strávit příjemné odpoledne, přijměte naše pozvání na kávu se známou žurnalistkou, dlouholetou vídeňskou zpravodajkou Radiožurnálu Marií Woodhamsovou a Zdenkou Procházkovou, „grande dame“ českého herectví. V hezkém prostředí zámku Ctěnice se dozvíte mnohé zajímavosti o Rakousku. Společně s autorkou zalistujeme v její Literární kuchařce, která má podtitulek Také nemáte čas vařit?

Koná se ve výstavním sále Špejchar. 


Rok 2017

Úterý 17. 1. 2017 ve 14.00 hod. – Petr Brod

Novinář, publicista, Petr Brod, odešel ve svých 18 letech, v roce 1969, do Německa. Studoval politologii, dějiny a žurnalistiku v Mnichově, London School of Economics a na Harvardově univerzitě v USA. V letech 1980–1987 působil jako redaktor v rozhlasu a televizi BBC v Londýně, v letech 1987–1993 zastával řadu funkcí v redakci Rádia Svobodná Evropa v Mnichově a v Praze. V letech 1993–1996 pracoval jako redaktor listu Süddeutsche Zeitung v Mnichově (jeho pražským dopisovatelem byl v letech 1988–2000), poté působil jako vedoucí redakce BBC v Praze. Je nositel Ceny česko-německého porozumění za svou dlouholetou snahu o zlepšení vzájemných vztahů mezi Českou republikou a Německem.

Úterý 14. 2. 2017 ve 14.00 hod. – Zdenka Procházková a Karel Weinlich (pozor změna!) 

Karel Weinlich je český rozhlasový režisér, který za více než půl století práce pro Československý a poté Český rozhlas režíroval několik stovek pořadů, hlavně pohádek a pořadů pro děti.
Znám je také svým soukromým životem, neboť za svůj život dosud uzavřel jedenáct manželství.


Úterý 14. 3. 2017 ve 14.00 hod – Příběhy přátelství, lásky a cti. Božena Němcová ‒ Karolína Světlá ‒ Žofie Podlipská a jejich muži 

Herečka Zdenka Procházková a její host Radka Šamanová představí životní osudy tří slavných žen, které pojilo nejen přátelství a vřelý vztah k literatuře, ale také milostná vzplanutí k mužům zvučných jmen. A tak v Literární kavárně vedle odborného vyprávění zazní ukázky z dopisů a deníkových záznamů dvou vzorně vychovaných dívek a jejich poněkud kontroverzní přítelkyně Boženy Němcové.
 

Konzumační vstupenka 60 Kč zahrnuje nápoj a sušenky. Program se koná v Kočárovně.


Marie Woodhamsová se narodila ve Zlíně, kde žila do roku 1981. Tehdy pracovala ve zlínském studiu Československého rozhlasu. Zpočátku jako redakční sekretářka, později jako redaktorka. V roce 1981 se provdala za Angličana Erica Woodhamse. Kvůli tomu dostala z „Rádia“ výpověď. O dva roky později se tedy vystěhovala do Vídně…Čas utíkal, až přišla sametová revoluce. Záhy po jejím vypuknutí jí nabídl Československý rozhlas Praha spolupráci, kterou s obrovskou radostí přijala. Jako vídeňská zpravodajka Radiožurnálu už mnoho let informuje o životě lidí u našich jižních sousedů. Její příspěvky nejsou jen strohým zpravodajstvím, často jsou v nich příběhy, ba osudy lidí. V roce 1998 byla jako jediná česká žurnalistka, po celou dobu hospitalizace českého prezidenta Václava Havla, v Innsbrucku. Přinášela několikrát denně informace o boji lékařů o prezidentův život.  Bezprostředně po návratu z Tyrolska napsala knížku „Třiadvacet dnů v Innsbrucku“, která vyšla i v němčině pod názvem Václav Havel in Innsbruck – s podtitulkem Eine schicksalhafte Begegnung. 

Marie Woodhamsová je spoluautorkou cyklu televizních fejetonů „Postřehy odjinud“. Je také spoluautorkou učebnic češtiny pro cizince, vydávaných v zahraničí. Velkému zájmu čtenářů se těší dosud její poslední kniha „Literární kuchařka“ s podtitulem „Také nemáte čas vařit?“

Životní motto Marie Woodhamsové zní:
„Nepouštím se do toho, čemu nerozumím, a co umím, dělám poctivě“.  

 

Zdenka Procházková je „grande dame“ českého herectví. Byla 17 let členkou Městských divadel pražských, i po desetiletích je nezapomenutelná její Líza Doolittlová ve hře G. B. Shawa Pigmalion, účinkovala v Národním divadle ve hře Ztracené štěstí, Sluha dvou pánů, Živnost paní Warenové nebo Svatba Krečinského. Zdenka Procházková hrála v mnoha českých filmech, např. Mrtvý mezi živými (1946), Týden v tichém domě (1947), Návrat domů, Daleká cesta (1948), Mladá léta (1952), Z mého života (1955), Nezlob, Kristino (1956), …a pátý jezdec je Strach (1964), Ztracená tvář (1965), Měsíc s dýmkou (1966), Jak napálit advokáta (1980), Upír z Feratu (1981), I ve smrti sami, Když chcípne pes (2004), Žil jsem s cizinkou (2005), Poslední cyklista (2014).  Stárnoucí herečku Lídu Baarovou ztělesňuje ve stejnojmenném filmu režiséra Filipa Renče natáčeném v roce 2015. Hrála samozřejmě také v celé řadě televizních seriálů jako Nemocnice na kraji města (1977), Návštěvníci (1983), Strážce duší (2003), Hraběnky (2007), Cukrárna (2010), Gympl (2012), Ulice, Ordinace v růžové zahradě (2005, 2015), Všechny moje lásky (2015). Působila jako konferenciérka v Laterně magice na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.

Zdenka Procházková absolvovala stovky zájezdových představení, mezi nejúspěšnější pařila hra Drahý lhář, s partnerem Karlem Högerem, se kterým v roce 1965 hostovala v Renaissance Theater ve Vídni. V roce 1967 hrála hlavní roli v komedii Julie, ty jsi kouzelná v režii Oldřicha Nového, nejprve v Praze a pak v roce 1968 i ve Vídni.
V německém jazyce hrála v Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu, v Berlíně a především byla členkou vídeňského Burgtheateru, který jí nabídl angažmá jako první české herečce v poválečné historii. Byla docentkou pro jevištní výslovnost na Divadelní akademii v Düsseldorfu, natáčela v Düsseldorfu filmy a televizní inscenace, režírovala ve Frankfurtu, Postupimi a ve Vídni. S vlastním představením monologů, např. Guelmovým Jeanem a já získala první cenu na festivalu monodramat v Buenos Aires, česky si napsala monolog Drahý Diego o ruské milence slavného malíře Diega Rivery, který uváděla v divadle Kolowrat a Lyra Pragensis. Věnuje se interpretaci pražské německé literatury.
Za její dlouholetou a vytrvalou propagaci české kultury v zahraničí, především v německy mluvících zemích, ji Ministerstvo kultury České republiky vyznamenalo cenou Artis Bohemiae amicis (2002).

Zdenka Procházková je autorkou autobiografické knihy vzpomínek „Na jevišti mezi Prahou a Vídni“ (2004), knihy rozhovorů s přáteli a hereckými kolegy „Vášně, chutě, neřesti (2007), románu „Chuť na lásku“ (2011) a společně s prof. Dr. Zdeňkem Diensbierem napsala knihu úvah, vzpomínek i rad „Ó, sladké stáří“ (2011).

Související fotografie

Více
Overlay loader