Muzeum hlavního města Prahy

Voroplavba na Vltavě

První spolehlivá zmínka o plavení vorů na Vltavě je z r. 1316, poslední vor doplul na rozestavěnou přehradu Orlík 12. 9. 1960. Dobové fotografie a dokumenty zachycují stavbu vorů, jejich cestu po Vltavě do Prahy a svérázný život vorařů – plavců. V době největšího rozkvětu na přelomu 19. a 20. stol. pokračovala řada vorů z Prahy do Německa, některé až do Hamburku. Od r. 1902 se užíval i vlek (remorkáž) vorů parníky. Ústředním exponátem je věrný model vorového pramene, dále zde nalezneme nástroje používané plavci a zejména unikátní dvojici původních vesel z voru, která byla náhodně objevena na půdě celnice při její nedávné rekonstrukci.

Historie zaniklého Podskalí – vory a lodě na Vltavě

Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na dnešním Rašínově nábřeží, je vedle kostela sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavováno po Vltavě. Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva připlaveného po Vltavě na pražský trh. Jméno vzniklo podle úkonu vytínání určitého množství dřeva ze svázaných vorů. V nejstarší době měla podobu ohrady na dřevo s jednoduchým objektem pro úřad výběrčích. Celnice byla v dnešním objektu umístěna od 16. století. Objekt byl nejen celnicí a šenkovnou, ale
i  útulkem pro plavce. Dnešní budova zůstala na úrovni původní zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště. Je to z větší části roubená, omítnutá, pozdně gotická stavba ze 16. století, ozdobená v 17. století pískovcovým novoměstským znakem.

Z dějin Podskalí

Střed místnosti zaujímá model Podskalí v podobě, jakou mělo kolem r. 1870. V následujícím desetiletí byly postupně vystavěny mosty, které narušily starobylý ráz čtvrti. Konečný zánik starého Podskalí nastal přibližně mezi roky 1905 a 1914. Po vystavění nábřeží a Vyšehradského tunelu byly zbořeny plavecké domy a ohrady se dřevem a na jejich místě vznikly moderní činžovní domy. Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna řeky písek a v zimě si přivydělávali jako ledaři. Sdružovali se ve spolku Vltavan, který existuje od r. 1871 dosud. Podobu zaniklého Podskalí a život jeho obyvatel připomínají historické fotografie, původní nástroje dřevařů, ledařů a pískařů i stejnokroj Vltavanu. K unikátům patří pokladna z výtoňské celnice.

Nákladní plavba na Vltavě

Vltava bývala v minulosti důležitou dopravní tepnou. U zrodu dálkové lodní dopravy na Vltavě stáli habsburští panovníci, kteří podporovali splavňování řeky. První loď naložená rakouskou solí připlula do Prahy z Českých Budějovic v r. 1550. Nákladní lodní doprava na střední Vltavě zanikla koncem 40. let 20. století následkem výstavby přehrad. Fotografie, kresby a model dokumentují stavbu dřevěných nákladních lodí („šífů“), jejich plavbu po proudu i protiproudní vlek koňmi. K zajímavým exponátům patří rovněž panorama Vltavy mezi Prahou a bývalými Svatojánskými proudy z r. 1640. Mezi Prahou a Mělníkem, na rozdíl od střední Vltavy, nákladní plavba přetrvala až do současnosti. Díky postupné regulaci zde bylo možno od konce 19. století používat k vleku člunů i parníky. Později nastoupily motorové remorkéry a nákladní lodě.

Slavná éra páry skončila definitivně v 60. letech 20. století. Dějiny plavby na dolní Vltavě jsou dokumentovány především historickými fotografiemi vlečných parníků jednotlivých plavebních společností. Pozornost dále upoutá např. původní kotva vlečného člunu z r. 1913.

Pražská osobní paroplavba

Osobní lodní dopravu na Vltavě zahájil
v r. 1841 parník Bohemia, postavený v Karlíně podle plánů Angličana J. J. Rustona. Toto spojení mezi Prahou a Drážďanami trvalo
10 let. Nepřerušená tradice osobní paroplavby začíná v r. 1865 založením společnosti, která pod názvem Pražská paroplavební společnost (PPS) existuje dodnes. U jejího zrodu stál pozdější primátor František Dittrich. Plavbu
z Prahy do Štěchovic zahájil 26. 8. 1865 parník Praha. Postupně rostl počet pražských parníků a rozšiřovala se i nabídka cestujícím.
Od r. 1912 se jezdilo i do Mělníka a v době největšího rozkvětu PPS za I. republiky dokonce až do Hřenska. Velice populární bývaly výlety do Štěchovic ke Svatojánským proudům a po jejich zatopení postupně až pod Slapskou přehradu. Historie pražské paroplavby je zde podrobně zachycena nejen historickými dokumenty a fotografiemi, ale také modely parníků Bohemia a Vltava.