Muzeum hlavního města Prahy

CUSTOS TURRIS / Strážce města

CUSTOS TURRIS / Strážce města

Místo:
Svatomikulášská městská zvonice

Termín:
od 7. 12. 2016

Muzeum hlavního města Prahy představuje finální podobu stálé expozice na Svatomikulášské městské zvonici nesoucí název Custos Turris / Strážce města. Tato druhá etapa dovršuje prezentaci věže v její funkci, ke které byla určena, a to jako městskou věž nebo též obecní zvonici. Ve věži se seznámíte s náročným životem věžníků – strážců města –, s historií objektu i se zneužitím památky v době komunistického režimu.

Městské zvonice byly nedílnou součástí každého středověkého a raně novověkého města, a přesto je to téměř neznámý fenomén. Muzeum hlavního města Prahy připravilo stálou expozici mapující právě tento fenomén historických měst – seznámí návštěvníka s tím, jak důležité byly pro středověká a raně novověká města obecní zvonice, z nichž se na sídla z ochranných důvodů dohlíželo: kvůli živelným pohromám a ohrožení nepřátelskými vojsky.

Městské zvonice se jako samostatný fenomén začínají po českých zemích šířit v souvislosti s rozmachem měst v 16. století. Na tyto věže se umisťují i orloje a hodinové stroje. V průběhu 18. století dochází k vyhlašování a prosazování prvních skutečně účinných požárních předpisů, týkajících se i projektování obecních zvonic, které jsou již plně vybaveny pro potřeby městské hlásné služby. 

Ačkoli se může na první pohled zdát, že věž náleží ke kostelu sv. Mikuláše, nepatřila nikdy církvi, ale byla vždy součástí obecního majetku Menšího Města pražského ‒ Malé Strany. Barokní zvonice, která sloužila zároveň i jako požární hláska a hodinová věž, byla budována spolu s kostelem sv. Mikuláše. Stavbu, nahrazující předešlou gotickou městskou zvonici, navrhl a postavil významný architekt Kilián lgnác Dientzenhofer. 

Návštěvníci si mohou prohlédnout byt věžníka z období druhé poloviny 18. století, jehož součástí je černá kuchyně – jediná přístupná černá kuchyně v Praze. Na tuto část, otevřenou již v minulém roce, navazuje hlásovna – místo, kde věžník vykonával svou funkci. Interiér hlásovny je koncipován do první poloviny 19. století. Jako městská věž sloužila zvonice až do 1. prosince 1891, kdy byla hlásná funkce zrušena. Na věži nadále pracoval hlásný Karel Landa (1841‒1909), kterému bylo svěřeno každodenní natahování, mazaní a čištění hodin. Na věži již bydlel sám, proto sloučil dva dosavadní byty do jednoho. Součástí expozice je i pohled do barokního kanalizačního systému. Za návštěvu určitě stojí i zvonové patro se zvonovou stolicí a zvonem sv. Mikuláše z roku 1576. 

Svou roli také sehrála v době Pražského povstání, kdy odtud vojáci Wehrmachtu pozorovali barikády v Karmelitské ulici. Od 60. let 20. století se změnil účel stavby na pozorovatelnu Státní bezpečnosti pro sledování přilehlých ambasád. Tzv. Kajka, nacházející se na samém vrcholu věže, zobrazuje zneužití věže totalitní mocí. Státní bezpečnost kajku využívala až do roku 1990.

Interiér věže

Více

Fotogalerie

Více
Overlay loader