Muzeum hlavního města Prahy

Bohumil Soudský

Bohumil Soudský
* 19. ledna 1922 v Plzni
† 15. ledna 1976 v Paříži

Bohumil Soudský náleží bezesporu k největším postavám české archeologie 20. století. S jeho jménem je spojeno především vybudování archeologické základny v Bylanech u Kutné Hory a vedení tamějšího průkopnického výzkumu sídliště z mladší doby kamenné v padesátých a šedesátých letech 20. století – jeho výsledky a způsob vyhodnocení získaných pramenů (formalizované zpracování dat) výrazně ovlivnily na několik desetiletí archeologii mladší doby kamenné nejen v českých zemích. Nesmazatelnou stopu po sobě zanechal ovšem také v pražské archeologii, přestože jeho zdejší aktivní působení bylo poměrně krátké.

Pocházel ze západočeské Plzně, v roce 1941 maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze a následně studoval až do roku 1945 na Arcibiskupském teologickém ústavu jako seminarista strahovské premonstrátské kanonie, a to teologii, orientální archeologii, hebrejštinu a akkadštinu. V roce 1945 se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, v letech 1946–1948 studoval v Paříži na Sorbonně (především orientální archeologii) a svá vysokoškolská studia završil v Praze v roce 1950. Již od roku 1948 působil na Univerzitě Karlově v Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou jako asistent. V letech 1952–1956 byl zaměstnán v Muzeu hlavního města Prahy, odkud odešel na začátku roku 1957 do Archeologického ústavu ČSAV. V roce 1970 působil jako hostující profesor na univerzitě v německém Saarbrückenu a v letech 1971–1976 na Sorbonně v Paříži, kde přednášel evropskou protohistorii. Od listopadu 1972 byl československými normalizačními úřady oficiálně považován za emigranta; dodatečně mu bylo odmítnuto legalizování pobytu v cizině a zamítnuta byla také jeho žádost o legální vystěhování. V Československu byl v roce 1975 odsouzen pro spáchání trestného činu opuštění republiky a jeho osobnost mohla být v české archeologii připomenuta teprve po roce 1989.  

S pražskou archeologií úzce souvisí především jeho zhruba čtyřleté působení v Muzeu hlavního města Prahy. Na dejvickou Hanspaulku, tehdejší sídlo muzejního archeologického oddělení, přišel na podzim 1952, a to patrně s jasnou a ucelenou představou o jeho fungování. Soudskému se podařilo oddělení výrazně rozšířit – na podzim 1954 nastoupila do muzea jako druhá odborná síla archeologického oddělení Zdenka Jelínková, od roku 1953 se na Hanspaulce vystřídala řada tehdejších studentů archeologie, kteří zde pracovali jako stipendisté-elévové (např. Antonín Beneš, Jan Bouzek, Eva Janská, Vladimír Martinec, Norbert Mašek, Alena Rybová, Marie Steklá, Slavomil Vencl aj.). Základem činnosti oddělení se stalo provádění záchranných terénních výzkumů, na něž navazovalo laboratorní zpracování získaných nálezů a jejich následné evidování. Veškeré úsilí směřovalo v prezentaci výsledků veřejnosti, jejímž základem ovšem byla odborná činnost vysoké úrovně a úctyhodného rozsahu.

Terénní výzkumy prováděl Soudský zprvu pouze v Praze, od roku 1953 ale také na území tehdejších sousedních okresů Praha-jih, Praha-sever, Praha-východ a Praha-západ. K nejvýznamnějším patřil plošný odkryv osady z doby halštatské v Hloubětíně (1952–1953) a plošný výzkum v Čakovicích (1954), při němž byl průkopnicky v Praze patrně vůbec poprvé použit při skrývce nadložních vrstev bagr. Rozsah terénních aktivit, které zčásti směřovaly mimo Prahu, a snaha o maximální využití autonomie pravěkého oddělení ve prospěch jeho chodu se ovšem staly v muzeu pověstným trnem v oku – Soudského přibývající konflikty s vedením muzea byly nakonec příčinou jeho odchodu na konci roku 1956.   

Se Soudského jménem je spojeno vytvoření nové, zdařilé a moderně pojaté archeologické muzejní expozice na Hanspaulce, která nahradila předchozí výstavní prezentaci Jírovy archeologické sbírky z doby původně samostatného tzv. Jírova muzea. Po dvou letech příprav byla otevřena na počátku července 1955 a představila návštěvníkům pravěké a časně historické osídlení Pražské kotliny v chronologickém sledu za použití řady rekonstrukcí. Svému účelu sloužila až do roku 1969, kdy byla z prostorových důvodů zrušena. 

Související fotografie

První strana dohody o podmínkách provádění archeologických výzkumů v Praze a okolí mezi Muzeem hlavního města Prahy a Archeologickým ústavem ČSAV. Fotografie jedné z tzv. polozemnic (chat částečně zahloubených do podloží) – výzkum v Hloubětíně v letech 1952–1953. Kresebná dokumentace jedné z nálezových situací výzkumu v Hloubětíně z let 1952–1953. Záznamy v přírůstkové knize archeologické sbírky z doby působení Bohumila Soudského. Schéma kódu pro evidování nálezových zpráv z archeologických výzkumů, vytvořené Bohumilem Soudským. Pohled do archeologické expozice na Hanspaulce, otevřené v červenci 1955.
Overlay loader