Muzeum hlavního města Prahy

Zámecký areál Ctěnice

Zámecký areál Ctěnice se představuje

Ctěnice se nalézají asi 10 km od historického centra Prahy, severovýchodním směrem, v oblasti, která byla osidlována od nejstarších dob. Katastrálně spadají od roku 1950 pod obec Vinoř, k níž náležely na krátký čas již v 16. století. V rámci připojení Vinoře k Praze 9 byly v roce 1974 začleněny do hlavního města Prahy i Ctěnice.

V roce 1993 se stal zámek včetně hospodářských budov a parku majetkem hlavního města Prahy a v letech 1997 – 2004 prošel celý areál rozsáhlou rekonstrukcí.  Provozováním areálu byla v letech 1995 – 2011 pověřena Pražská informační služba, v jejíž správě byl zámek i původní hospodářské objekty, novodobě označované jako Kočárovna, Jízdárna, Špejchar, Drábovna, Zámecký hotel, park a Zámecké zahradnictví. Od 1. 7. 2012 spravuje Zámecký areál Ctěnice Muzeum hlavního města Prahy. V areálu působí tři nájemci, Jezdecká společnost Ctěnice, Zámecké zahradnictví a hotel s  restaurací a kavárnou.

Po převzetí do správy Muzeem hlavního města Prahy získal areál novou náplň. Stal se místem prezentace tradiční lidové kultury a řemesel. Zámecké sály, v nichž se bohužel nedochovalo nic z původního inventáře, nalezly své novodobé uplatnění umístěním stálých expozic. V prvním patře byla 27. 5. 2014 otevřena jedinečná expozice ze sbírek muzea věnovaná historii pražských cechů „Řemesla v pořádku. Historie profesního sdružování řemeslníků od středověku po současnost“. V přízemních prostorách byly již v roce 2013 zpřístupněny expozice „Zámek Ctěnice. Dějiny stavební vývoj a obnova“ a „Dějiny obce Vinoř. Od pravěku do 20. století“. Z nádvoří zámku se vstupuje rovněž do nově zrekonstruované obřadní síně a pěti menších výstavních sálů, v nichž jsou připravovány krátkodobé výstavy. V objektu Špejchar, vpravo od hlavní vstupní brány do areálu, se nachází v prvním patře provozní zázemí muzea a přízemní klenutý sál je určen pro výstavy. Kočárovna je využívána ke konání společenských akcí a řemeslných tvůrčích dílen, díky svému komfortnímu zázemí je prostor také krátkodobě pronajímán.

Celý areál parku a zámku s hospodářským dvorem uzavírá mohutná kamenná zeď se vstupními pilířovými branami a svlakovými vraty na jihovýchodě a na západní straně mezi špýchary. Zámek, park i ostatní objekty jsou památkově chráněny.

 
(------LINKA------)

Z historie vlastníků Ctěnic

Původ názvu Ctěnice (ves lidí Ctěnových) není přesně znám a bývá odvozován od obdobného vlastního dvojčlenného jména např. Cstibor, Čstmír, Cstirad apod. Název v dnešní podobě – Ctěnice  se objevuje poprvé v 16. století, ale z dříve doložených názvů jsou uváděny také  Scinice (1396), Stenice (1654), Stienetitz (1720) a v 19. století i Čtěnice.  

Nejstarší zpráva o existenci Ctěnic ve jménu jistého Sulislava ze Ctimic (Zulisaus de Cztimicz) v nadační listině kláštera křížovníků z roku 1235 je poněkud problematická. Historik August Sedláček se domníval, že se jedná spíše o nepříliš vzdálené Čimice. Existují však také pochybnosti o pravosti samotné listiny, i když tato listina je známa až z opisu ze 14. století a může proto mít jisté pravdivé jádro.

Pramenem k dějinám Ctěnic může být i privilegium papeže Řehoře X. z roku 1273, v němž je osada jménem Stenick uvedena jako zboží Strahovského kláštera.  V druhé polovině 14. století byla ve Ctěnicích vystavěna tvrz, jejíž existenci dokládá také písemný záznam o jejím prodeji z roku 1372. K roku 1396 je doložen predikát „ze Ctěnic“. Z těchto zpráv vyplývá, že v tehdejší obci Ctěnicích bylo panské sídlo, dvorec či dvůr, který patřil do poměrně husté sítě drobných opevněných sídel bohatých pražských měšťanů.

Ctěnice se objevují na počátku 15. století v seznamu statků, které patřily katolíkům. Tvrz Ctěnice svěřila pražská obec do správy Martina Zumbergera, který chtěl v roce 1427 údajně vydat tvrz nepřátelům.

Na přelomu 15. a 16. století patřily Ctěnice rodu Hrzánů z Harasova, a to pravděpodobně od roku 1502, kdy je znám na Ctěnicích jako první majitel Václav Hrzán z Harasova. Ten zemřel v roce 1520 a jeho dědicové si majetek dělili. Před rokem 1565 zdědil Ctěnice nezletilý Adam Hrzán z Harasova, proto nejprve spravoval majetek jeho strýc Václav. Adam nebyl s poručnickou správou spokojen a vyžádal si posudek úřadu desk zemských. Zápis z roku 1565 popisuje rozvrácené hospodářství a poničenou tvrz. Adam si nechal zděděný majetek zaknihovat v roce 1568 do desk zemských a brzy nato v roce 1572 Ctěnice prodal. Novým majitelem se stal Petr Myška ze Žlunic, ale ten již v roce 1578 prodal tvrz Ctěnice s poplužním dvorem Oldřichu Hostakovskému z Arklebic.

Během třicetileté války zřejmě nebyly Ctěnice nikdy opuštěny. V kupní smlouvě z roku 1652, podle které prodával Rudolf Maxmilián hrabě z Valdštějna Ctěnice Janu Antonínu Losymu svobodnému pánu Losinthalovi, je uvedeno, že se prodává zámek se zde postaveným hospodářským dvorem, stájemi, kovárnou a bažantnicí. Losinthalové byl rod přišlý koncem třicetileté války do Čech z jižního Tyrolska, pro něž mohlo mít svým rozsahem drobné ctěnické panství největší význam právě z důvodů své blízkosti hlavnímu městu. Když zemřel v roce 1781 bezdětný Adam Filip Losy, vypukly dědické spory i mezi vzdálenějšími příbuznými až nakonec celý majetek získal Josef Mikuláš Windischgrätz.

V obrovském majetku Josefa Mikuláše, hraběte Windischgrätze byly Ctěnice nejmenší majetkem a po jeho smrti roku 1802 připadly nejmladšímu synovi, ale již v roce 1803 je poručnice Leopoldina, hraběnka Windischgrätzová prodala pražským měšťanům, manželům Donátovým. Ctěnice podobně jako i jiné statky v okolí Prahy měnily v té době ze spekulačních důvodů velmi často majitele, přičemž cena statku inflačně rostla. Nejdéle je držel obchodní komoří a císařský rada Johann Prokop Hartmann z Klarsteina (1808 – 1820) a od roku 1820 hrabě František Antonín Desfours. Po jeho smrti připadl zámek dceři Aloisii Desfoursové, kanovnici a asistentce ústavu šlechtičen sv. Andělů na Nové Městě Pražském, která zemřela v roce 1847. Od vykonavatelů závěti koupil zámek v roce 1849 privilegovaný vídeňský průmyslník, obchodník a bankéř Wilhelm Alexander Ritter von Schöller (1805-1886), který koupil Ctěnice spolu s nedalekými Čakovicemi. V Čakovicích byl zřízen cukrovar a od roku 1872 byl spojen s tratí České severní dráhy soustavou vleček.  Firma Schöller & Co Vídeň držela Ctěnice až do roku 1918, ale v období první československé republiky se firma rozdělila na dvě části, přičemž Ctěnice spadaly pod pražskou akciovou společnost Schöller a spol., vídeňské a.s. zůstaly Čakovice. Po druhé světové válce byl majetek rodiny Schöllerů zestátněn. Bývalý čakovický cukrovar, ke kterému Ctěnice náležely, byl začleněn do hlavní správy cukrovarů ministerstva potravinářského průmyslu a prostory zámku sloužily jako byty.

Detailní přehled všech vlastníků Ctěnic, získaný z dostupných pramenů, je uveden v části Historie v datech.

(------LINKA------)

Stavebně historický vývoj zámku

Poloha dnešního ctěnického zámku se pravděpodobně shoduje s nejstarší tvrzí tesanou do pískovcové skály. Vznik nelze přesně datovat. Tvrz byla vybudována na pětiúhelníkovém půdorysu, u levého přítoku dnešního Vinořského potoka, který napájel uměle vytvořený hradební vodní příkop oddělující plochu tvrziště na skále od údolní terasy. Příkop překlenoval padací most, později nahrazený cihelným mostním obloukem. Podstatnou část tvrze tvořil palác a dominovala jí hranolová věž s branou. Jedná se o výjimečnou tvrz složitého typu a stavebník musel mít dostatečné prostředky k jejímu vybudování.  Rovněž řešení se vstupní věží je málo obvyklé.

Pod severním křídlem dnešního zámku ve sklepích jsou gotické klenby a zejména bytelný kvádříkový pilíř s otvorem, určeným pro provlečení stropních trámů.  To dokládá, že se původně jednalo o plochostropou místnost a klenby jsou o něco mladší. V tomto sklepě jsou i další zajímavé kamenické prvky, zejména půlkruhový vstupní portál.  Spolu s kruhovou gotickou studní z kvádříků o průměru 108 cm, která se zachovala v dalším ze sklepů, jsou tyto prvky zřejmě nejstaršími hmotnými doklady existence tvrze. Pozdně gotickou přestavbou, kterou lze zařadit do druhé poloviny 15. století, získala tvrz svou definitivní vnější rozlohu i podobu.

Dochovaný popis komorníka desk zemských z roku 1565 uvádí zbořené pavlače ve dvoře tvrze, částečně zasypané sklepy, okna i dveře s vylámanými panty, prohnilé podlahy i krovy, z čehož se dá usuzovat, že nejen dřevěné konstrukce vznikly před desítkami let a nebyly dlouho udržované.  Následná přestavba tvrze v renesančním stylu, která přiblížila gotickou tvrz reprezentačnímu zámeckému sídlu, probíhala pravděpodobně od konce 60. let 16. století do roku 1585, kdy vypukly dědické spory pozůstalých po Oldřichu Hostakovském.

Renesanční přestavba doplnila mezi některými místnostmi v prvním patře zámku příčky, byly postaveny nové klenby v přízemí i části suterénu a byla osazena kamenná ostění oken. Stropy byly v renesanční podobě zámku cca o 40 cm výše než dnes.  Úpravami prošla také věž.  

Současnou podobu získal zámek Ctěnice ve 30. letech 18. století, kdy byl přestavěn ve stylu klasicizujícího baroka pražským architektem Václavem Špačkem (1689 – 1751). Barokní přestavba respektovala renesanční dispozici prvního patra. Došlo však ke snížení stropů. Zásadním přínosem byla barokizace exteriéru dvora.  Nádvorní arkády se segmentovými pasy na volutových konzolkách a polopilířích daly zámecké fasádě charakteristickou tvář. Dvorní průčelí jsou členěna dvěma patry arkád, přičemž horní patro bylo původně otevřené, s výjimkou východní strany, ale při klasicistní přestavbě bylo zazděno.

V archivu  Windischgrätzů, jimž zámek patřil v  letech 1781 – 1803, se dochoval popis zámku Johanna Josefa Schwaba, zřejmě pořízený po smrti Adama Filipa Losyho v roce 1781.  Dokládá, že v prvním patře se bydlelo, v přízemí a ve sklepích bylo zázemí a provozní místnosti.  Popis hovoří o jedenácti pokojích s převlékárnou v prvním patře, přízemí obýval správce a služebnictvo a nacházely se zde i kanceláře, panská kuchyně, kuchyně pro správce, hospodářské kvelby (spíž, sklad potravin), komora na dřevo a sklep na nápoje.

Na konci roku 1801, těsně před smrtí Josefa Mikuláše, hraběte Windischgrätze, byl vypracován soupis inventáře zámku, který mimo to jmenuje ještě byt šafáře s příslušenstvím, dřevník, chlévy, stodoly, kolny, sýpku, ovčárnu a ovčín.

Nádvorní arkády dostaly klasicistními úpravami v 19. století dnešní zjednodušující podobu a z 19. století je i většina dřevěných prvků, z nichž nejvýznamnější jsou vstupní vrata a dveře schodiště do patra. Rozšířeny byly obě boční strany klenutého kamenného mostu umožňujícího vstup do zámku.

Stavební spis zámku z 20. století se nedochoval. V roce 1953, kdy zámek vlastnil Státní statek hl. m. Prahy, byly prováděny pouze drobné adaptace zámeckých prostor pro bytové potřeby zaměstnanců. Objekt zámku podobně jako přilehlé hospodářské budovy nebyly řádně udržovány a postupně chátraly, park byl devastován. Nedochoval se ani původní mobiliář zámku, ten byl po vyvlastnění majetku rodiny Schöllerů nenávratně ztracen.

Pozdně gotická dispozice zámku byla i po renesančních, barokních a klasicistních úpravách, které přispěly hodnotnými detaily, uchována. Společně s návazným hospodářským dvorem tak představují Ctěnice sídlo, jež si udrželo svůj původní účel od 14. do 20. století, tedy takřka 600 let.

(------LINKA------)

Zámecké interiéry

O významu tohoto sídla svědčí mimořádně kvalitní renesanční malby v prvním patře, což se projevilo jednak v architektonickém článkování a sgrafitové výzdobě všech průčelí a jednak v malířské výzdobě interiéru i v dochovaných řemeslných detailech zámku.

V 19. století se v interiérech prvního patra objevila štuková výzdoba stropů chodeb a většina místností v přízemí byla nově zaklenuta, kvůli k výměně oken bylo potřeba upravit špalety a parapety.  Věž byla snížena a opatřena trojúhelníkovým štítem a cibulovou střechou, barokní krov se dochoval do současnosti. V místnosti ve věži se nachází na všech čtyřech stěnách výzdoba s figurálními motivy, doplněná motivy krajiny a architektury, která byla pravděpodobně malována vaječnou temperou do vlhké omítky.

Podobu zámku a stav zámeckých interiérů na počátku 19. století osvětluje dochovaný majetkový soupis vypracovaný po smrti Josefa Mikuláše, hraběte Windischgrätze, v prosinci 1801 úředním správcem Johannem W. Schlöglem. V inventáři jsou mimo jiné uvedená černohnědá glazovaná kamna, která jsou, byť v nesestaveném stavu, dochována doposud. Tato kamna, včetně několika dalších pozůstatků jako jsou fragmenty malovaných trámů, originální okno včetně kování či relikty keramiky a skla, jedinými hmotnými prameny dokládající historii zámeckého sídla.  Tato dochovaná historická písemnost dává možnost nahlédnout do interiérů obytných prostor pánů, služebnictva i hospodářského zázemí zámku. Uváděn je nejen pokoj oficíra, ale také byt šafáře a zámeckých úředníků.

Stavebně historický průzkum zámku probíhající v roce 1995 měl za úkol připravit podklad pro plánovanou opravu, a to nejen zámku, i když restaurování zámku bylo časově nejnáročnější.  Obnova průčelí kladla důraz na uchování pozdně klasicistního členění a barevnosti. Při opravě krovu byly nalezeny malované prvky původních stropů; jejich součásti bylo možno ponechat na místě v pohledově skryté části stropních konstrukcí. Důležité bylo odstranění dodatečných vestaveb a technických změn pocházejících z 20. století. Stěžejní význam měla obnova nástěnných maleb, které byly nalezeny během restaurátorského průzkumu v roce 1997 v prvním patře zámku.  Jednotlivé zámecké sály navozují různá historická období počínaje pozdní gotikou, přes renesanci, baroko až po klasicismus. Krajinná a figurativní výzdoba věže, která byla objevena na všech čtyřech stěnách místnosti, pochází z druhé poloviny 18. století. Renesanční dekorativní výzdoba v několika místnostech prvního patra západního křídla pochází pravděpodobně z období, kdy měl zámek skutečně významného vlastníka. Byl jím zřejmě rod Valdštejnů, kteří Ctěnice v letech 1626  - 1652 vlastnili. Erb Adama z Valdštejna polepšil císař Ferdinand II. v roce 1621 o císařského orla, takže výzdoba mohla být provedena někdy po roce 1626.  Malba má spíše renesanční charakter. Spojují se v ní pletence, kartuše s lilií a lvem ve skoku, případně s lilií a částí orla. Nejstarším rozšířeným nálezem, který dokládá uměleckohistorický vývoj zámku, je nástěnná dekorativní malba stylizovaných rostlin na zeleném malachitovém pozadí, jejíž nález byl prostorově omezen a časově ji lze zařadit patrně do 15. století. V přízemních místnostech zámku restaurátorský průzkum z hlediska výzdoby stěn a stropních částí významné nálezy neprokázal.

(------LINKA------)

Hospodářské budovy

V souvislosti s dělením majetku rodiny Hrzánů z Harasova na počátku 16. století se píše o Ctěnicích, jako o tvrzi s poplužním dvorem, s lukami a štěpnicí. Panský neboli poplužní dvůr vlastnila svobodná osoba a na rozdíl od průměrných poddanských usedlostí se jednalo o výstavnější a hlavně kryté stavby, stodoly, sýpky a chlévy. Taková hospodářská stavení byla nutná k trvalému provozu tvrze i pozdějšího zámku.

K roku 1769 bylo prováděno josefské vojenské mapování, které popisuje Ctěnice jako malý zámek, hospodářský dvůr, sýpku, a za obvodovou zdí, kterou bylo sídlo ohrazeno již v polovině 16. století, se nacházela bažantnice a několik chalup.

O hospodářském traktu, náležejícímu k zámku, hovoří obšírný popis stavitelů Ignáce Palliardiho a Karla Schmidta z roku 1803.  Pod označením čp. 1 se uvádí zámek ležící v obvodu panského hospodářského dvora, který je dle tohoto popisu v dobrém stavebním stavu. Pod čp. 2 je popisován hospodářský dvůr, tj. stodola, kolny na nářadí, kolny na vozy, sýpka, ovčín a kovárna. Kromě kolny pro vozy byly všechny budovy zděné. Ve dvoře byly také zděné studny. Hospodářská budova měla široké využití a byla podle toho také členěna.  Byla zde kuchyň, ratejna, komory pro šafáře a čeleď, chlév pro 33 kusů dobytka a menší chlívky, stáje pro deset koní, řezárna a také místo pro drůbež.  K zámku a hospodářské části patřil byt zahradníka, dům myslivce s bažantí komorou a vrchnostenský domeček. Součástí hospodářství byla zelinářská zahrada a vinice.

Podél cesty směrem na Čakovice, vlevo před areálem stála v první polovině 20. století dlouhá budova, ve které bydleli zaměstnanci statku a říkalo se jí „kasárna“. Postupně byl objekt rozdělen na jednotlivé domky. Samostatný dům se zahradou stojící na začátku cesty, před kasárnami, byla původně hospoda, později také obchod s potravinami.  O hospodě-krčmě se zmiňuje i závěť Oldřicha Hostakovského z Arklebic z roku 1583 nebo i smlouva Jana Zbyňka z Házenburku  z roku 1604, když prodával Ctěnice Václavu Boreňovi ze Lhoty.

Dnes se v rámci areálu využívá sedm hospodářských budov, rozkládajících se jihovýchodně od zámku.  U křížku, vpravo před samotným vjezdem do areálu se nachází přízemní, cenná barokní stavba zvaná „drábovna“. Nepřehlédnutelným objektem je dvoupatrová sýpka se sedlovou střechou, rovněž barokní, jejíž jednoduchá zamřížovaná okénka mají výrazné kamenné ostění. Budova sýpky byla v rámci rekonstrukce přestavěna na hotel. Na sýpku téměř kolmo navazuje přízemní stavba, která je po novodobých stavebních úpravách využívaná jako restaurace s kavárnou. Střední osu budovy zdůrazňuje trojúhelníkový štít a bývalé vjezdy jsou upraveny jako vícedílné dveře.

Patrová budova vpravo od vstupní brány, která sloužila původně jako ovčín (event. se uvádí také jako špýchar) je oddělena od sýpky vjezdem. Její fasáda je členěna vysokými slepými arkádami, ve kterých jsou pouze částečně zaklenutá okna a vstupy.

Přímo v areálu, naproti vjezdu, se nachází obdélníková stavba s výrazně předstupujícím přístřeškem před hlavním vstupem do budovy. Býval zde ustájen dobytek. Od roku 2000, po rekonstrukci, zde byla umístěna expozice historických kočárů, která dala budově název Kočárovna. Expozice kočárů se nacházela do roku 2011 také v rozsáhlém objektu jízdárny, jež se rozkládá vpravo na podélné ose dvora.  Jízdárna je rozdělena na zimní jízdárnu sloužící potřebám Jezdecké společnosti Ctěnice a část využívanou po roce 2012 pro kulturní aktivity. Původně sloužil objekt jako stodola, po roce 1945 zde byl vystavěn kravín. Za Kočárovnou je poněkud skrytý hospodářský dvůr na půdorysu „U“, který je od roku 1998 v nájmu Jezdecké společnosti Ctěnice.

(------LINKA------)

Zámecký park

Zámek je obklopen parkem o rozloze 2,33 ha. Park vznikl v souvislosti s renesanční přestavbou zámku, kolem roku 1550. Soustava rybníčků odvedla přebytečnou vodu z okolní podmáčené půdy, byl vysázen sad a vystavěna ohradní zeď, která zůstala zachována. Po staletí je pro zámecký areál kvalitním zdrojem voda z blízkého prameniště, která protéká celým parkem přímo do Ctěnického rybníka.

Základ dnešní podoby parku pochází z úprav provedených na konci 18. a v 19. století.

Současnou tvář získal park v letech 2003 – 2007, kdy byl realizován projekt rehabilitace parku architekta Tomáše Jiránka, Davida Prudíka, Vlastimila Koupala a Adély Jiránková, za nějž získali autoři v roce 2007 významné ocenění - Grand prix Obce architektů.

Park přirozeně dělí na dvě odlišné části protékající Ctěnický potok. Na pravém břehu jižním směrem je to částečně zalesněný romantický park ve stoupajícím terénu, který navazuje na vodní příkop gotické tvrze. V tomto příkopě nalezneme ve skále vytesaný prostor s křížovými klenbami, snad původní lednice. Na rozhraní skalního výstupu a nivy lze nalézt studánku a opodál přes zamřížovaný vstup je možné nahlédnout do mohutného kořenového prostoru jednoho z javorů mléčů. Tato část parku za zámkem svou přírodně-krajinářskou partií anglické zahrady je ve svahu porostlá břečťanem, jednotlivé stromy i skupinky stromů, duby, jasany i lípy rostou také v ploše trávníku a přirozený romantický motiv parku dotváří zčásti padlá převislá vrba u rákosového rybníčku.

Druhému, plochému břehu potoka dominuje osově probíhající jabloňová alej, která vytyčuje formální francouzskou zahradu. Původní jabloně s převahou tradiční odrůdy „Matčino“ byly vysázeny v roce 1935. Louky po obou stranách aleje ohraničuje podél severní ohradní zdi stromořadí javorů mléčů a na jihu podél potoka rostou vlhkomilné metasekvoje, převislý buk a jediný vzrostlý jehličnan borovice vejmutovka. Otevřený prostor luk a staré aleje ústí do uzavřeného prostoru nově založené štěpnice, před bývalým zahradnickým domkem, kde byly vysázeny v pravidelném rastru 8 x 8 vysokokmenné dnes vzácně pěstované krajové odrůdy jabloní.

Obě strany parku jsou spojeny kamenným a několika dřevěnými můstky přes potok a doplněny lavičkami. Nepřehlédnutelným novodobým motivem parku se stal altán, abstraktní bílá krychle usazená do zeleného trávníku, navržená jako sestava trámů, prken a latí, které podobně jako lavičky a můstky upomínají na romantický i formální charakter zámeckého parku.

V severovýchodní části parku se nachází zahradnictví a v něm funkční technická památka, skleník z roku 1924, kterému dodnes vévodí masívní komín s kamennou šachtou.  Z revitalizace zahradnictví v roce 2007 vzešel projekt „Zámecké zahradnictví Ctěnice – prostor pro zahradnickou alternativu“, který usiluje o záchranu a prezentaci zahradnického řemesla v autentickém historickém prostoru jednoho z nejstarších zahradnictví v českých zemích. Původní domek zahradníka a rybník se již nestaly po novodobé rekonstrukci v roce 2007 součástí parku.

 

Overlay loader